O posledním letošním letním víkendu se na kvalitně pokropených kvasinských kurtech konaly okresní přebory staršího žactva pro rok 2013. Absolutní absence sluníčka a teploty lehce nad 10°C nutily děti ke zvýšeným pohybovým aktivitám a nás ostatní k častějším návštěvám vyhřáté klubovny a konzumaci záhřevných nápojů.

Do turnaje se bohužel přihlásilo pouze 8 chlapců a 8 děvčat. Převážně domácí doplnili pouze hráči z Týniště, jelikož ze široké základny sousedního Rychnova nikdo nedorazil.

Los prvního kola si zašpásoval s našimi nejlepšími hráči. Matěj Ehl se musel hned na úvod poměřit s Kubou Ponkovým a Andrejka Tobišková s Luckou Cimmerovou. V sobotním popoledni s námi začalo špásovat i počasí, které několikrát vyhnalo hráče z kurtů a donutilo pořadatele k jejich vysoušení (myslím kurtů, ne hráčů). O historický zápis do Guinessovi knihy rekordů se pokusili Kuba Volfu a David Sedláčku. Jejich zápas 1. kola, započatý v 9.30 na kurtu č.2 byl dohrán ve 14.45 na kurtu č.1. I přes občasná přerušení strávili kluci na hřišti téměř 4 hodiny, než mohl David proměnit mečbol.

Po odehrání dalších zápasů se v sobotním podvečeru uskutečnilo finále čtyřhry. Kuba s Matějem po vyhraném 1. setu a vedení 4:1 v dalším, začali i vinou zhoršující se viditelnosti více chybovat na síti. Kluci z Týniště toho využili, zápas otočili a po vítězství 10:8 v supertiebreaku se už skoro ve tmě mohli radovat z překvapivého vítězství.

Nedělní finálové zápasy hrané zpočátku za přítomnosti mlhy, nabídly kvalitní zápasy a vítězství domácích nad soupeři z Týniště. Kuba porazil Petra Pojezdala 6:0, 6:2, Andrejka zvítězila nad Luckou Hartmanovou 7:5, 6:2 a v atraktivní čtyřhře vybojovaly po výsledku 6:3, 6:4 první místo opět Andrejka s Luckou Cimmerovou.

Teď už nás čeká poslední hrací víkend a další turnaje se rozeběhnou v prosinci v hale. (22.9.2013)

Příprava na letošní turnaj mužů byla sice ve znamení zvýšené pracovní aktivity při úpravách areálu, avšak tréninkové úsilí domácích borců bylo zcela mizivé. Snad jenom já s Michalem jsme přistoupili k vrcholu sezóny se zodpovědností nám vlastní a počínaje naražením prvního sudu jsme již od úterka ladili formu, kterážto měla v sobotu kulminovat.

Víkendová předpověď sice spíše lákala k vodě, přesto si 21 hráčů našlo cestu na rozpálené, vyprahlé, téměř betonové kurty. Stačilo pět minut a losovací akt nekompromisně nalajnoval všem aktérům směr postupu, či pádu. Domácím se v úvodním kole vcelku dařilo a pět jich postoupilo do 2. kola. Maratónským, více než tříhodinovým duelem řádně prověřil Jura kvality nového 4. kurtu. Vítězství 8:6 v tiebreaku 3. setu bylo zasloužené, ale stálo hodně sil. Také Míla a Petr toužili po opálení se a vyhráli své zápasy ve třech setech. Překvapení se v podstatě žádné nekonalo a tak po odehrání dalších kol postoupili do nedělního semifinále dle očekávání pouze divizní hráči Dopita a Melichárek (oba Hořice), Malý (Žamberk) a Bóďa.

V odpoledních hodinách se rozjely také čtyřhry a i zde favorizované páry s jedinou výjimkou snadno postupovali. Jura s Petrem si domácí turnaj chtěli maximálně užít, tak i deblíka dotáhli šťastně do vítězného supertiebreaku 10:8 navzdory Jirkovým sedřeným kolenům a střetu s empajrem.

Ve finále dvouhry se utkali obhájce loňského vítězství Bóďa a 2. nasazený hráč turnaje Lukáš Melichárek. Větší úderová jistota a přesnost pomohly domácímu hráči k poměrně snadnému vítězství 6:2, 6:3. Vyvrcholením dvoudenního turnaje se stalo finále čtyřhry v němž se utkali trochu nečekaně domácí bratrské dvojice. V prvním setu jsem ještě občas něco dal a tak jsme poměrně snadno zvítězili 6:1. Poté se Jirka s Petrem chytli a navíc hrál Bóďa často proti třem, což vyústilo v naši porážku 2:6 a šlo se opět na supertiebrak, ve kterém jsme povětšinu času doháněli soupeřův náskok. Od stavu 7:8 jsem si naštěstí nemusel sáhnout na míček, i když při Petrově houmranu během našeho mečbolu mi k tomu moc nechybělo, a tak jsme po vítězství 10:8 obhájili loňské prvenství i ve čtyřhře.

Během víkendu se odehrálo téměř 30 zápasů a pouze je škoda, že více domácích dorostenců, žáků, rodičů a členů si nenašlo aspoň na chvíli cestu podívat se na kvalitní sport a něco se přiučit.     (18.8.2013)

Ačkoliv je pouze několik hodin po ukončení prestižního klubového míčového šestiboje, zjišťuji, že vinou totálního vyčerpání z celodenního sportování a organizování si pouze mlhavě vybavuji některé, pro tuto reportáž zásadní momenty. Ještě štěstí, že jsem prozřetelně domluvil s Martinem dokumentování a z těch několika set fotografií co pořídil (přesně 1600 – jsem zvědavej, kdo to bude selektovat a upravovat), si bude možné celý průběh oživit.

Oproti minulým rokům bylo po ránu na kurtech méně listí a podstatně se zlepšila docházka. Nicméně Vítkova nedochvilnost (hadi asi nechtěli snídat) znamenala drobnější opoždění losování. Účast několika nováčků dala vzniknout novým smíšeným trojicím, které jsme doposud neměli možnost v tomto složení vidět v akci. Stmelování před vlastním zahájením bojů bylo první zatěžkávací zkouškou týmového ducha a soudržnosti všech osmi družstev. Úvodní tenisové zápasy ukázaly, že asi ne vždy tzv. papíroví favorité zvítězí, a právě možná již hned zde na startu ztratili Mišákovci a Peterovci důležité body, které jim nakonec chyběli k celkovému vítězství.

Zákrokem dne bych vyhlásil Hančin počin během čtvrtfinálového nohejbalového zápasu. V domnění, že míč může jít přes síť až po třetím dotyku, se k úžasu všech vrhla po mém, v nouzi zahraném obranném odkopu a pravou rukou zabránila přechodu míče přes sako do soupeřova odkrytého pole. Slušnej reflex.

Příjemné letní počasí, dostatek jídla a pití zvyšovaly celkovou pohodu a spokojenost byla znát jak na stranách vítězů, tak poražených i na realizačních týmech. Během odpoledních penaltových rozstřelů se už u některých borců projevovaly drobnější známky únavy a ne zcela bystré reakce. Důležité bylo, že se nikdo nezranil ani nebyl zraněn (nepočítám-li odřená kolena), i když některé zásahy asi bolely. Pevná ruka a přesnost bylo to, co většině aktérů při závěrečné disciplíně již chybělo. Výjimkou byl pouze Honza, který proměnil 7 košů z 9, což bylo víc, než měla drtivá většina družstev celkem.

Konečné výsledky na prvních místech byly nejvyrovnanější ze všech 6 ročníků. Při shodném počtu bodů rozhodl o vítězství týmu Petr, Bóďa, Bára před trojicí Peter, Tomáš, Míša pouze vyšší počet vypitých piv (lze-li věřit notářsky neověřenému ručnímu zápisu a sčítání). Pouze o jeden bodík zpět zaostali Michal s Honzou a Petrou. Vítězi doplňkové disciplíny se stalo trio Zdenek, Petr a Jana. Gratuluji.

Jelikož jsem při závěrečném hodnocení pravděpodobně zapomněl poděkovat děvčatům za celodenní servis a starost o naše žaludky, činím tak nyní, a pro příští rok slibuji i zajištění většího množství piva, aby nebylo nutno se o půl třetí ráno přesouvat do hospody J  (25.8.2013)

Čas prázdninový (nikoliv pro tenisty) nabízí pro většinu hráčů bezpočet turnajů různé kvalitativní úrovně. Potěšitelná je poměrně hojná dosavadní účast našich borců, doprovázená občasnými úspěchy i pikantnostmi.

K původně neplánovanému žebříčkovému zápasu vyrazili Petr s Jirkou na neutrální půdu do Č. Kostelce. Náročnému kvasinskému obecenstvu tak zůstal jejich vzájemný souboj zcela zapovězen. Ale jednou to asi opravdu přijít muselo, že se kluci na sebe nalosují. Obdobně pojali účast na turnaji ve V. Mýtě ml. žáci Kuba V. (nakonec vítězný) a Kuba Č.. Rozehranost ze vzájemného téměř tříhodinového boje se projevila i pěkným výsledkem ve čtyřhře, kde kluci uhráli postup do semifinále. O týden později tento výsledek vylepšili na turnaji v Žamberku, kde prohráli až ve finále.

Dalšími slušnými výsledky se prezentovala Andrejka. V Trutnově si zahrála finále čtyřhry ml. žákyň a 3. místo ve stejné disciplíně získala v Třebechovicích. Tradičně nejpilnějším a nejúspěšnějším účastníkem je Kuba Ponku. Doposud se může pochlubit 3. místy ve dvouhře z turnajů ve V. Mýtě a Trutnově, kde získal i stříbro v deblu.

V rámci ladění formy na blížící se vrchol sezóny (Kvasinský turnaj 17. – 18. 8.) jsme se vydali (Jirka, Petr a já) otestovat svoji výkonnost do Třebechovic. Čekalo zde na nás dalších 28 soupeřů, což mě lehce znervózňovalo a již předem hatilo můj plán na případné sehrání dvou kol debla ještě v sobotu. Na počátku turnaje jsem tedy všechny účastníky požádal o rychlý průběh a vcelku jsem se setkal s pochopením. Pouhé dva tříseťáky z úvodních 23 zápasů dvouhry přibližovaly moji vizi reálu. Opravdu nikdo nezdržoval. Ani Petr, který vrátil Honzovi Rybovi porážku ze soutěže družstev, ani já s Jirkou, kteří jsme se alespoň řádně rozehráli na klíčové 1. kolo čtyřhry. Do něho jsem již vstoupil s Bóďou na bekhendové straně a přes počáteční nervozitu (0:2 a já na servisu!) jsme nakonec vítězství, stejně jako Jirka s Petrem proti polsko pražskému páru, uhráli a šli hned na vytoužené 2. kolo. V něm čekala na kluky třetí sourozenecká dvojice tohoto turnaje, favorizovaní Slavíci ze Severočeské tenisové. Naši bratři bojovali a k úspěchu jim chybělo jen pár fiftýnů. Proti nám nastoupila úderná divizní dvojice Hanuš, Hipský. Jejich zřetelná výšková převaha již na počátku zcela eliminovala můj nejsilnější úder - obranný lob. Ke slovu musely tedy přijít i jiné zbraně a pár kiksů se skutečně vydařilo. Po prohraném 1. setu (4:6) jsme se pokoušeli se soupeřem domluvit na okamžitém odehrání 3. setu (supertiebreak), tato taktika však nevyšla a tak jsme i 2. set již téměř za tmy uhráli 4:6. Bóďa tak mohl s menším zpožděním uhánět na dovolenou a já si dát v klidu pivo. Tímto děkuji všem třebechovickým organizátorům a obsluze za pohodový den.   (21.7.2013)