Již od časného sobotního rána vše nasvědčovalo tomu, že stojíme na prahu nezapomenutelného dne plného zážitků (jen si je pamatovat). Azurová obloha, postupně se kulinářskými výtvory zaplňující stoly, lednička oplývající tekutým bohatstvím mimořádných kvalit (zejména S-13 si zasloužila uznání) a pro těch něco málo milovníků piva hned tři různé značky vzešlé z hlasování odborníků. Rekordní počet hrajících párů (24 dvojic) dodal akci význam téměř masového rozsahu, zvýrazněného a navýšeného o 16 kg kýtu.

I notoričtí opozdilci tentokrát pochopili, že se nesmí promrhat jediná tenisominuta, a tak jsme na startu vůči časovému rozpisu ztratili pouze cca 10 minut. Toto, z pohledu ČD zanedbatelné zpoždění, umožnilo odehrát všech 56 zápasů, což je zhruba stejný počet, jaký se odehraje při US open za 2 dny (detaily bych nepitval).

Boje ve skupinách byly většinou vyrovnané (žádný set neskončil více než 6:2) a o umístění a následném nasazení do vyřazovacích bojů často nelítostně rozhodovalo skóre. První křest a zatížení prodělala v té době ještě nedodělaná plocha umělého hřiště. Nejenže se zde odehrávaly tenisové bitvy mnohačlenných dětských družstev, ale v podvečerních hodinách i první nesmělé taneční kreace. V té době již pomalu finišovaly finálovými zápasy jednotlivé kategorie. V rodinných kláních potvrdili roli favorita Zdenda s Kubou, kteří udolali Jirku a Andrejku a mezi smíšeňáky vystoupala až na vrchol Zuzka s Martinem po vítězství nad Alicí a Jurou.

Vyhlášení již tradičně proběhlo za tmy. Všichni účastníci (aspoň doufám) byli odměněni hodnotnými cenami, jejichž funkci jsem některým nejmenovaným musel ještě v pondělí večer U Elišky podrobně vysvětlit.

Při následné volné zábavě bylo čerstvě příchozími nastaveno zběsilé tempo, kterému již někteří účastnící po celodenních bojích a opakovaných návštěvách kuchyňky nemohli stačit. V kursu bylo především tenisové vybavení neoficiálního outfitového krále Petra. Jeho žluté tričko, kšiltovka a černé brýle umožnily Mišákovi a Morimu aspoň na chvíli zažít pocit dokonalé změny image (některé fotografie budou možná časem po proběhnuvší cenzuře zpřístupněny). Zatímco se tedy v klubovně a blízkém okolí poslouchala vážná hudba, na tradičním místě „u kiosku“ probíhaly rozsáhlé diskuse a rozbory. Po úspěchu analýzy na téma „Pootočení zápěstí při úderu“, kterému s nadšením naslouchaly obyvatelé sousedních stanů v pozdních nočních (časných ranních) hodinách v kempu v Suchdole n. L. letos v létě, se tentokrát Péťa s Jirkou zeširoka pustili do detailní analýzy právě proběhlé deblové sezóny. K naší škodě ovšem vše podstatné bylo řečeno až v době od půl druhé do půl šesté, kdy se v areálu ani blízkém okolí již nikdo nevyskytoval a tak zůstal tento zásadní materiál v utajení. Zájemcům nezbývá tedy nic než doufat, že se setkáme i s knižním vydáním.

Sezóna 2014 se tímto dočkala svého důstojného zakončení, na které jistě zodpovědně navážeme při některých dalších plánovaných akcích. (7.10.2014)

Přípravy na 7. ročník míčového šestiboje tvrdě prověřovaly psychickou odolnost pořadatelů. Ká. Ó. direktem se stala SMS omluvenka jen pár hodin před započetím akce. Při následném odpočítávání, někde mezi čísly pět a sedm, jsem rezignoval na jakoukoliv další aktivitu a vše další ponechal osudu. Následná noční průtrž už byla jenom kapkou vody v moři problémů a tak jsem se jenom „těšil“, co přinese sobotní ráno.

A byl to šok. Blankytně modrá obloha, všichni dorazili (poslední opozdilci měli jenom třičtvrtě hodiny zpoždění) a chtěli sportovat. Nechal jsem tedy nalajnovat i 4. kurt a po drobných kosmetických úpravách doprovázejících losování se všech osm smíšených tříčlenných družstev vrhlo nejprve po panácích a následně i na sportoviště. Ani letošnímu ročníku se nevyhnula novinka a to v podobě smíšeného družstva, kde na pozici mladého, běhavého muže byla nalosována Bára. Na tomto experimentu vydělal Tománek, jenž měl původně slíbené čtyřčlenné družstvo (3 muži + 1 dorostenka), avšak trojka se dvěmi děvčaty mu plně vyhovovala a evidentně svědčila. Toto privilegium si Tománek plně zasloužil, neboť si dovolil přinést pár švestiček ze své zahrádky. Slabší stránka tohoto tria se projevila až při celkovém vyhlašování, kdy při rovnosti bodů rozhodl o konečném 6. místě nižší počet jimi vypitých piv.

Průběhy jednotlivých zápasů byly pohodový, bo si všichni aktéři vzali k srdci moje slova, že jde opravdu jenom o zábavu a naštěstí se nikdo ani nezranil (původní podezření na zlomeninu nosu u Martiny způsobenou tvrdým útokem Petry na síti při nohejbalovém zápase se naštěstí nepotvrdilo a vzniknuvší mírné zakřivení bude minimalizováno plastickou operací). Jenom potvory vosy si pořádně zapíchaly, což jsme na své kůži pocítili s Janou (já dvakrát). S blížícím se vyvrcholením se bohužel začalo kazit počasí. Družstvo kapitánky Věry dokončovalo střelbu na koš již za sílícího deště a pohled za obzory žádnému zlepšení nenasvědčoval. Ředitelství turnaje se již zabývalo alternativou anulování všech výsledků a přesunutí celé akce na nejbližší náhradní termín. Proti tomuto rozhodnutí se překvapivě odvolalo doposud suverénně vedoucí družstvo v sestavě Peter a Honza (objektivně nutno dodat, že kapitánka Jana se protestů nezúčastnila). Během zasedání odvolací komise se zázračně vyčasilo a zbylých šest družstev mohlo dokončit poslední disciplínu ještě za světla. Při následném vyhlášení za zvuků We Are The Champions se odkryla správná celodenní taktika našeho družstva, jelikož nejhodnotnější cena se shodou okolností udělovala právě za 5. místo.  

K večernímu posezení se připojila úspěšná výprava reprezentující nás na turnaji v Červeném Kostelci. Jurovi se v letošním třetí vzájemné dvouhře konečně podařilo porazit Tomáše Kábrta a Bóďa s Petrem obsadili 2. místo ve čtyřhře.

Pamětliv si drobného loňského zaváhání, navýšil jsem pro letošek zásoby piva. Lehce před půlnocí podruhé zasyčelo, a tak jsem bez zbytečných průtahů narazil další stovku. V tu chvíli nás bez jediného loku čerstvého moku opustil největší kritizátor loňského logistického zakolísání a ponechal čtyři statečné v jejich odvážném, avšak předem marném boji s přesilou.

Letní vrchol je tedy úspěšně za námi a potěšitelné je i to, že hned následující dny se vehementně vrhli do tréninku vstříc dalšímu ročníku téměř všichni členové družstev skončivších na 7. a 8. místě (pouze Petr H. nebyl doposud v areálu přítomen), aby uspěli v tvrdé konkurenci. (24.8.2014)

(mnohdy akrobatické zákroky účastníků ve fotogalerii)

Zářijové víkendy byly nabity událostmi celorepublikového významu. Na Vypichu řádili Kabáti, v Kvasinách se vysvěcovaly plastiky světců, Pepa slavil šedesátiny a k tomu všemu se hrál tenis.

Postupně jsme uspořádali okresní přebory dorostenců, starších žáků a žákyň a pro nejmenší turnaje v minitenisu a babytenisu. Z výsledkového hlediska se našim mládežnickým hráčům dařilo rozšiřovat své letošní bohaté medailové sbírky. Kuba Ponku sice prohrál třísetové finále dorostu s T. Polívkou z Rychnova, avšak společně zvítězili ve čtyřhře. Mezi staršími žáky už Kuba bez problémů zvítězil a společně s Matějem Ehlovým vyhráli také čtyřhru.

Stejně úspěšně se v kategorii starších žákyň prezentovala i Andrea Tobišková, jenž po vítězství ve dvouhře vybojovala společně s Anetou Ehlovou i 1. místo ve čtyřhře v třísetové bitvě s děvčaty z Týniště.

S prvními turnajovými zkušenostmi se o posledním víkendu setkala většina našich nejmladších hráčů. minitenisového turnaje se zúčastnilo 10 dětí, z nichž se přes skupinové a vyřazovací zápasy probojovali do finále rychnovský J. Daníček a domácí M. Holub. Po dramatickém a ze strany hráčů silně emotivním boji a nejtěsnějším výsledku 10:9 ve 3. setu se mohl Martínek radovat ze svého prvního velkého turnajového titulu.

Podobně si vedl v kategorii babytenisu Štěpán Paseka. Jistou, a na rozdíl od soupeřů hlavně klidnou hrou, zvítězil ve všech svých šesti zápasech a získal celkové vítězství v konkurenci 11 hráčů.

Jelikož zejména vyřazovací boje byly opět plné emocí a slzičky se přelévaly z jednotlivých kurtů jak mexická vlna, už jsem se těšil na klidný průběh následné akce. Do Kvasinské tenisové síně slávy jsme u příležitosti životního jubilea uvedli dlouholetého úspěšného hráče klubu Pepu Růžičku. Vytažením rakety na stožár nové zdi jsme vzdali hold jeho sportovní kariéře a vypitím sudu jsme si potvrdili stále dobrou výkonnost. (28.9.2014)

Přelom července a srpna byl logicky pro většinu členů klubu obdobím užívání si dovolených převážně ve vybraných rezidencích Chorvatské a Třeboňské Riviery. Na tuzemských polích vrcholily žně a v bohaté sklizni pokračovali i naši hráči.

Nejpilnější sběratelkou úspěchů byla Andrejka, zvítězivší ve dvouhře i čtyřhře na turnaji mladších žákyň v Litomyšli. Sbírku trofejí rozšířila na turnaji v Hradci Králové ziskem dvou 2. míst a má tak nakročeno k velice slušnému umístění na CŽ. Celkovým vítězstvím ve dvouhře st. žáků se může pochlubit i Kuba Ponku, který porazil všechny své soupeře v České Třebové a zaznamenal tak letos již druhý turnajový triumf. Pro letošní první deblový úspěch v podobě 3. místa si dojeli Jura s Petrem na nejdelší tenisový kurt na světě do Velkých Opatovic, kde navíc získali pro účast na našem turnaji tamějšího ředitele turnaje a mého budoucího soupeře v 1. kole C. Burgeta. Ale to jsem předběhl v čase, jelikož vrchol profitenisové sezóny, celostátní turnaj mužů na domácí antuce se teprve blížil.

Již od minulé neděle jsme se na tuto akci v hojných počtech svědomitě připravovali téměř denně do pozdních nočních hodin. I přes nabitý program se ve čtvrtek dokonce našla chvilka na trénování a v pátek na menší brigádu. Sobotní ráno nám „zpříjemnil“ poměrně silný déšť, donutivší nás předvést v akci vysoušecí válec, což byl jistě pro některé účastníky doposud používající ruční, případně čekací technologii zážitek. Turnajovým hitem se ovšem stala digitální počítadla skóre, průběžně informující hráče i diváky o stavech na jednotlivých kurtech, ať už na světelné tabuli, či přímo v mobilech.

O body do žebříčku nebo aspoň o žízeň přijelo bojovat 22 tenistů reprezentujících rozsah od 2. ligy přes divizi až po soutěže neregistrovaných. Již od úvodních kol bylo možno sledovat zajímavé a kvalitní tenisové bitvy, z nichž do semifinále prošli T. Elísek (ŽLTC Brno) a oproti loňsku výrazně se zlepšující polský hráč J. Kubik, pro něhož bylo konečné 3. místo velkým úspěchem. Druhý pár tvořili Bóďa a J. Blažek (TC Dvůr Králové). Po urputném boji v 1. setu a vítězství 7:5 si Bóďa trpělivější a jistější hrou v 2. setu došel do finále.

Soutěž ve čtyřhře byla v sobotu navečer narušena prudkým deštěm a tak bylo nutné přesunout většinu zápasů a dohrávek na nedělní odpoledne. Ze semifinále si postup vybojoval první nasazený pár Elísek, Modrák (Blansko) vítězstvím nad Voborníkem (Chrudim) a Řehákem (Hlinsko). Ve 2. utkání proti nám (já a brácha) nastoupili Honzové (Gerhardt a Ryba) z Č. Kostelce. Oplatili jsme jim 2 měsíce starou porážku z mistráku a ihned zahájili relaxační přípravu na pondělní finálové boje. Ty začaly dvouhrou, a ještě než se stihly zaplnit tribuny, prohrával Bóďa 1:4 a vypadalo to na rychlý proces. Nezbývalo, než přidat na aktivitě, pestrosti a vůli, čímž se mu podařilo dotáhnout set do vítězného tie-breaku. I ve 2. setu musel otáčet nepříznivý stav 3:5, ale nakonec po dvou hodinách udolal nepříjemnou obrannou hru T. Elíska 7:6, 7:5 a potřetí v řadě celkově zvítězil na domácím turnaji. Vzhledem k blížícímu se šeru se po chvilce vyrazilo na finále debla, ale v něm nám v součtu věků téměř o 50 let mladší a rychleji negenerující soupeři nedali šanci. Za stavu 1:6, 1:5 jsem se snažil navrhnout přerušení pro tmu, na což soupeři po chvilce váhání kupodivu nepřistoupili, čímž přerušili po čtyřech letech naši třináctizápasovou vítěznou šňůru na domácích kurtech.

V rámci turnaje probíhal skrytý scauting na posílení družstva benjamínků do 3. ligy neregistrovaných. Nakonec však nezbývá než souhlasit s verdiktem kapitána Tománka, že soupiska už je tak nadupaná, včetně hráčů na čekačce, že by opravdu nikdo přínosem pro tuto dobře šlapající squadru nebyl. (18.8.2014)