Počtem vrcholů začíná letošní kvasinská tenisová sezóna převyšovat Himaláje a výjimkou nebyl ani uplynulý víkend.

Ostřílenému promotérovi besídkových akcí panu Michalovi, se i přes obtíže způsobené nataženým lýtkovým svalem PDK podařilo v pátečním podvečeru zorganizovat tenisovou exhibici. Jejími aktivními účastníky se stali M. Blaško (630 ATP k 30. 8. 2015) a Bóďa (309 CŽ 2014). Servisy, létající rychlostí okolo 200 km/h a nekompromisně mazající precizně narýsované lajny jasně ukázaly cestu, jak se dostat na žebříček ATP. Společné foto všech hlavních aktérů bude snad časem zařazeno do fotogalerie (nejprve musím vyříznout lehce navátého pana senátora, jemuž se úspěšně dařilo vetřít se na všechny snímky).

Šest hráčů, šest osobních automobilů, 18 členů realizačního týmu a fanoušků a jednoho maskota čítala výpravna delegace prezentující náš klub v sobotu 5. září při MASTERS Východočeské oblasti v minitenise družstev. Do Dvora Králové dále zavítaly expedice ze Svitav a Pernštýna Pardubice a společně s domácími a našimi dětmi zkompletovaly plejádu vycházejících tenisových hvězdiček.

Úvodním soupeřem našich kluků byli vrstevníci z města perníku. Kardiaci a psychicky labilnější jedinci absorbovali hned od začátku jednu výživnou dávku za druhou. Martin odvracel v koncovce 3. setu tři mečboly, Tomáš prospal celý 1. set, aby pak ve zbývajících dvou lehce vyhrál a v dalším zápase byl zase mimo. Honzovi nestačilo ve 2. setu vedení 7:2 ani následné tři mečboly, a tak se o celkovém vítězi muselo rozhodnout až ve 3. setu. Zde se Honza projevil jako zkušený harcovník bez nervů a bezpečně navyšoval vedení až do stavu 7:1. Následný průlet letounu s větroněm v zádech chvilkově obrátily jeho pozornost jiným směrem, ale pak už opět soustředěně dotáhl koncovku a pečetil naše vítězství 5:3.

Po chvilkové euforii z vítězného vstupu a snížení tepové frekvence na běžné hodnoty vstoupili kluci do arény proti domácím šelmičkám. Tygřice Bára měla tentokrát ostřejší drápky než Martin a narušila naše předzápasové propočty. Marek sice s přehledem a bez zakolísání srovnal na 1:1, ale jelikož Honza se celý 1. set kochal (a navíc přeci nemůže prohrát s holkou) a Tomáš ve svém zápase zrovna nebyl favoritem (což 1. set potvrdil), schylovala se pomalu mračna nejen nad areálem, ale i nad námi. Kluci už však mají něco za sebou a vědí, že rozhoduje až zisk posledního míčku. Honza se opět soustředil a zápas lehce otočil. Tomáš byl v daleko svízelnější situaci. Musel odvracet tři mečboly a naštěstí hned svůj první proměnil. Z téměř beznadějné situace bylo vedení 3:1, které následně Martin a opět Tomáš svými body pojistili na konečných 5:3. Do zápasu zasáhli i Matěj a Honzík, který byl krůček od překvapivého výsledku.

Euforie i tep opět maličko vykulminovaly (hlavně mezi členy realizačního týmu a fanoušky), bo se blížilo vyvrcholení celoročního úsilí – souboj letos doposud neporažených týmů. Děti hrající za Svitavy měli za sebou šňůru 15 vyhraných utkání a impozantní skóre 114:6, což opravňovalo sázkové kanceláře označit je za jasné favority (kurs se ani nevypisoval). Naši kluci kontrovali bilancí 15 vyhraných zápasů a skóre 96:24.

Úvod jako přes kopírák. Marek nestačil na nejlepší hráčku celého turnaje B. Veselou a Martin pokulhával za svým sezónním rivalem E. Růžičkou. Do 2. setu však vlítnul s odhodláním zápas otočit, což se mu díky přesným úderům a bojovnosti dařilo. Ve 3. setu lítala vzduchem převážně soupeřova raketa a Marťas v pohodě srovnal na průběžných 1:1. V další rundě Tomáš a Honza začali podle osvědčených not. První set je jenom na rozkoukání a lehké rozhejbání. Od 2. setu oba přeřadili na vyšší rychlost a dávali fanouškům čím dál větší prostor pro potlesk gradující v koncovkách 3. setu. Opět jsme vedli 3:1, což vyvolávalo nadšení a optimismus nejen v areálu, ale díky on-line vysílání třeba i v Moskvě, kam si odlétnul jeden ze strůjců (nejen biologický) tohoto úspěchu Péťa Holub. Bylo však jasné, že odvetná část bude těžká výzva. Prognóza se bohužel vyplnila. Jednotlivé zápasy už tolik dramatičnosti nenabídly a tak se skóre zastavilo na stavu 4:4, znamenajícím díky lepšímu poměru setů 1. místo pro Svitavy.

Ač mezi kluky zavládl chvilkový smutek a zklamání, následný přípitek a oslava skvělého 2. místa jim vrátila úsměv a radost, stejně jako všem trenérům (až do doby, než při návštěvě Safari se zděšením Bóďa s Petrem zjistili, že se kluci pohybují mezi nosorožci).

Ještě jednou gratulace všem a začínáme trénovat na příští sezónu.

Omlouvám se všem dychtivým věrným čtenářům za krátkodobý výpadek, zapříčiněný částečně okurkovou sezónou a hlavně čerpáním dovolené na zotavenou. O tom druhém se však dá silně polemizovat, bo teď sedím rozlámaný jak tabulka čokolády a s výjimkou hlavy (kupodivu) mě bolí celý homo sapiens, což je bezpochyby následek proběhnuvšího turnaje mužů v kombinaci s věkem.

Příprava na vrchol sezóny započala již na přelomu července a srpna krátkodobým kondičním soustředěním, v jehož rámci se sextet členů klubu seznamoval s krásami Znojemska a přilehlé Vysočiny ze sedel kol. Nabírání fyzických sil již 1. den občas bojkotoval Péťa, jenž dle vlastního uvážení zařazoval i prvky cykloturistiky, včetně nové disciplíny – hod kolem do příkopu. Pokleslá morálka téměř celé skupiny a hlavně protáhnuvší se posezení v hospůdce v Mašovicích mě přinutili zkrátit 2. etapu o 15 km a tak původní cíl nebyl zcela splněn.

Z kvasinské základny mi opakovaně přicházely znepokojivé zprávy o chybějících zásobách piva, včetně naléhavých žádostí o pomoc při řešení tohoto palčivého problému. Nezbývalo, než se navrátit, nepříjemnou situaci napravit a věnovat se důkladně přípravám na turnaj.

Stav přihlášek stabilně setrvával na proklatě nízkých číslech, a až páteční odpoledne situaci vylepšilo (navzdory náhlému odhlášení pana Michala) na přijatelných 18 borců. Že se nakonec jednalo o ideální počet, potvrdily již úvodní dvouhry. Ačkoliv jsem po losování apeloval na rychlý průběh, z důvodu avízovaných blížících se podvečerních bouřek, hned úvodní předkolo trvající téměř tři hodiny (2:6, 7:6, 7:6), zablokovalo horní polovinu pavouka. Hoši (Míro, Tomáši) děkujem. Ještě delší maratón se souběžně odehrával na kurtu č.4 mezi Bóďou a O. Mazáčem z Náchoda. Po zahřívacím, více než dvouhodinovém úvodním setu se podařilo zbývající dva trochu urychlit a nakonec po téměř pětihodinovém boji, plném nekonečných výměn, trefených lajn a prasat Bóďa svého soupeře udolal 7:6, 4:6, 6:2. V tu chvíli již bylo jasné, že čtyřhry se nepodaří dotáhnout až před finále, což následně definitivně pohřbili M. Kacetl a P. Rojek (7:6, 6:7, 7:6) a osvěžující déšť. Úvodní kolo deblů se tak rozehrálo se značným zpožděním a přestože byly zápasy poměrně rychlé, bylo nutné využít umělého osvětlení.

Na neděli tak zbyla semi a finálová utkání v obou kategoriích a hlavně obava, aby se stihl turnaj dohrát. Oba semisingly však vytvořily relativně rychlým průběhem určitou časovou rezervu. Zasloužil se o to především M. Kacetl (Pernštýn Pa), jemuž v souboji s Bóďou praskly v úvodu 2. setu výplety obou zbývajících raket zn. Dunlop. S mojí zapůjčenou „trampolínou“ zn. Wilson se vydržel trápit pouze gem a následně utkání skrečoval. Popáté za sebou se tak ve finále představil domácí hráč. Tentokrát mu byl soupeřem čerstvý čtvrtfinalista Pardubické juniorky D. Rabas z LTC Pardubice.

V pravé poledne jsem zasedl k delikatesní knedlíčkové polévce a řízku a sledoval, jak se chlapci pustili do boje. Danova strojová a bezchybná hra byla tentokrát hlavně nad Bóďovi fyzické síly a k obhajobě nepomohlo ani povzbuzování „táto makej“ od Honzíka a Adámka.

Do semifinále debla jsme nastupovali proti dvojici druholigových hráčů (Kacetl, Rabas) s vizí, mít to rychle za sebou a jít na pivo. Nakonec z toho byla dvouhodinová řežba, kterou ve prospěch silně favorizovaných soupeřů rozhodly až v supertiebreaku (11:9) náš promrhaný náskok (5:0) a sporný balónek za stavu 6:7. Hláška jednoho z protihráčů :“V semifinále jsem ti uznal všechny míče cos dal na lajnu“, mě lehce odrovnala (opravdu jsem si naivně myslel, že když se míček dotýká lajny, tak je dobrej) a nakonec jsem naše letošní účinkování zpečetil dvojchybou.

Naši přemožitelé následně ve finále zdolali (také až v supertiebreaku) Tomáše (zrelaxovaného po celodenním pobytu ve stínu lípy) a Honzu z Červeného Kostelce.

Následné posezení dalo příležitost zhodnotit nejen uplynulý víkend, ale provzpomínali jsme se až do minulého tisíciletí a jelikož se sešli somatotypově podobní jedinci, nezbylo, než narazit Michalův sud plzničky, za což mu do Lanžhota úpřímně děkujem.

Společenskou událostí nejvyššího významu se o předposlední srpnové sobotě stal 8. ročník oddílového šestiboje smíšených trojic. Splnění náročných nominačních kritérií umožnilo 16 mužům a 10 dorostenkám proniknout do závěrečné, hvězdnými jmény nabité sestavy. Bohužel došlo na poslední chvíli ke dvěma omluveným absencím na postu kapitánek, ale i přesto se losovacího aktu zúčastnil ideální počet 24 účastníků. Ačkoliv z matematického pohledu hrozila značná pravděpodobnost, že se v jednotlivých družstvech sejdou manželské, či rodinné dvojice (nebo dokonce trojice), což pravidla striktně zakazují, nakonec k mému úžasu tato situace vůbec nenastala (doposavad nechápu, jak to holky mohly napoprvé takhle šikovně nalosovat). Naopak se podařilo spárovat několik týmů téměř identických s minulým rokem. Slunečné počasí a občasný, od jihozápadu vanoucí mírný větřík společně s delikatesními pochutinami a nápoji všeho druhu podpořily pohodový den. Hned úvodní tenisová disciplína prověřila taktickou vyspělost a herní kvalitu. Zde bylo zásadní úspěšně se vypořádat s tzv. ..dkami v podání pana magistra, či výškovou (Honza, Peter) a úderovou (Míša) převahou vítězného družstva (posledně tři jmenovaní). Nemilosrdně se letos k účastníkům zachoval bíčvolejbal. Těžký písek brzdil snahu o rychlejší pohyb a až příliš pozdě jsem si uvědomil, že síť byla zajisté moc vysoko, což zcela zásadně degradovalo uplatnění naší blokařky Věry (153 cm). Snad jenom ze sympatií k vítězům (Bára, Kláťa, Samec) jsem tuto disciplínu, kde se nám příliš nedařilo neanuloval. Nohejbal potvrdil pozitivní trend posledních let a to stále stoupající kvalitu smečařek, o čemž se přesvědčilo i naše družstvo, kterému zasadila při mečbolu nekompromisní zakončení Jana. Pro jistotu se musím ještě poradit s odborníky přes pravidla, jestli je povoleno přesáhnout ženskými vnady přes sako. V pinčesu skončilo několikaleté kralování Pjotřka a neprosadil se ani Kláťa s korbelem, což uvolnilo cestu nám mladým, perspektivním (vždyť dohromady nám bylo necelých 140 let). Při penaltách se již občas projevovala jistá únava a problémem bylo nejen dát gól, ale aspoň trefit zařízení, čímž nechci snižovat excelentní zákroky některých gólmanů (viz. fotogalerie). Ve finále tak stačilo k vítězství trojice Petra, Tomáš, Honza jedno ukopnutí se pana magistra a můj nekoordinovaný pád opačným směrem. Hod na koš byl loterií jako vždy. Drtivá většina jedinců si nedokázala poradit s mírným vychýlením koše od osy x (a možná i y) a toto do svých hodů zakomponovat. Ti, kteří po celodenních bojích byli harmonicky vychýleni stejným směrem tento handicap hravě eliminovali a proto naše družstvo (pan Michal, Věra a já) slavilo další překvapivé, leč přesvědčivé dílčí vítězství v disciplíně. Náš impozantní finiš přišel bohužel pozdě a tak se celkovými vítězi stalo favorizované trio Míša, Peter a Honza. O 2. místě rozhodla při shodném počtu bodů doplňková disciplína, v níž jsme své rivaly přepili. Díky menšímu počtu piv tak skončili na bedně pod námi Petra, pan magistr a Tomáš. Slavnostní vyhlášení ukončilo sportovněspolečenskou a odstartovalo společenskosportovní část akce. Ti, kteří neměli pohybu za celý den dost neodolali možnosti dále soupeřit za umělého osvětlení, proběhli i nějaké ty cyklistické závody a stále přibývali čárky na kontech lídrů 7. disciplíny. Během večera dorazili i naši repre z turnaje v Červeném Kostelci. Jura byl ihned zneužit ke společné fotografii celkově 5. družstva, kde nahradil silně unaveného a vyhlášení se nezúčastnivšího Tóbu. Bóďa naopak doplnil tekutiny a vypletl si vítěznou raketu pro nedělní semifinále i finále. Zhruba v jednu hodinu jsme se (jak bývá poslední dobou zvykem) podělili s Péťou Holubovým o zabezpečení areálu (na Mišáka už se spolehnout nedá) a tím celý galaden ukončili.

První červencová dekáda přinesla kvasinským tenisovým příznivcům přehršel zaznamenáníhodných událostí.

Přehled toho nejdůležitějšího započnu hned první prázdninový den, kdy k existenčnímu zápasu o udržení šance na záchranu nastoupili naši Benjamínci proti Libranticím. Tradiční stav 1:1 po singlech nezměnilo ani premiérové nasazení do té doby výhradně deblového specialisty Petra H. do dvouhry. Po loňském ponaučení se letos složení čtyřhry nepodceňuje a tak se vložila důvěra do hlav a rukou již mnohými boji ošlehaného páru Petr K a Petr B.. Sinuisoda jejich hry měla naštěstí správný směr a tak se po setech 6:1, 1:6, 6:1 mohlo slavit důležité vítězství.

To již byl areál obsazen účastníky tradičního tenisového soustředění (kempu), před jejichž zraky jsem byl i já donucen absolvovat a nevypustit náročný třísetový zápas s vítěznou koncovkou. Dorazivší tropy intenzívně vysušovaly nejen kurty, ale i hrdla. Zásoby však jevily se býti dostatečnými i pro následující dny, v nichž probíhala snaha o vydolování tenisového umu z našich nadějí. Snaha zřejmě nebyla marná, bo již v neděli vyrazili minitenisti otestovat aktuální formu na turnaj do Žamberka, z něhož si nakonec udělali vlastní domácí mistrovství. O pořadí na prvních třech místech se podělili Martin Holub před Tomášem Jůdlem a Honzou Noskem, kteří své vrstevníky tenisově převyšovali.

Úmorný, leč vydařený turnaj st. žákyň absolvovala Andrejka v Hradci na VČE. Do finále dvouhry a k celkovému 2. místu prošla bez větších problémů a následně mohla slavit i zisk 1. místa ve čtyřhře.

Pondělní ukončení soustředění (foto 2015 soustředění - bude ještě doplňováno) bylo ideálně načasováno. Jednak se povážlivě tenčily zásoby zlatavého moku a jednak jsme se vyhnuli i panice, kterou by jistě rozpoutala intenzivní bouře, postupující v noci z úterý na středu od Domašína směrem na Lukavici a pak dále na Polsko. Nápor silného větru žel nevydržel řádně připevněný protisluneční altán, jenž opustil své stálé místo před klubovnou a prosvištěl kolem lípy nohama napřed a zastavil se až o plot (foto 2015 během sezóny).

Jelikož nás ve středečním odpoledni čekali dohrávky RTL, nezbývalo než zorganizovat brigádu na zprovoznění kurtů po řádění přírodních živlů. Toto jsme zvládli s časovou rezervou cca 5 minut a Benjamínci tak opět po týdnu mohli vyběhnout k dalšímu existenčnímu utkání, tentokrát s také sestupem ohroženým Č. Meziříčím. Zástupce kapitána (předpokládám, že po dohodě s kapitánem) tentokrát neexperimentoval a vrátil se k osvědčené sestavě pro singly. Obě třísetové řežby určily tradiční výsledek 1:1 (tentokrát ovšem tím, kdo vybojoval důležitý bod byl benjamínek Martin, zatímco Zdenda v posledních šesti gemech lehce odpadl), čímž byl opět dán prostor vedení mužstva pro sestavení ideálního páru. Zpočátku se zvažovala i nominace Kláti, kterýžto by coby žolík jistě čas od času soupeře zaskočil netradičním řešením herní situace, avšak po zralé úvaze mu nakonec byla svěřena funkce lajnovače, jíž se zhostil s přehledem a na výbornou.

Detaily nominačního rozhodování mi bohužel unikaly, neboť jsem se v tu chvíli ploužil na dvorci č. 1 a v koncovce 3. setu snažil o vítězství (nakonec úspěšně). Vyvolenými spasiteli bylo nakonec jmenováno letos stoprocentně úspěšné duo Petr K. + Petr H.. Od počátku jim to na kurtu ladilo (nejen barevně) a celý realizační tým je bouřlivým povzbuzováním hnal za vítězstvím. Našimi borci neotřásl ani prohraný tiebreak 1. setu a po jednoznačně vyhraném 2. setu se opět (jak jinak) šlo do finále. To jsme již oba kurty zalili nočním osvětlením (pozn.: na kurtu č. 1 jsme s Péťou Š. hráli vysoce kvalitní vítězný debl proti Týništi, ovšem bez jakéhokoliv zájmu publika a zcela bez odezvy). Úvod 3. setu měli P+P zcela ve své režii (3:1), leč s blížící se koncovkou se soupeř dostal do těsného vedení (3:4). Závěr byl opět pouze pro silné povahy na hřišti i na tribunách. I zástupce kapitána sledoval proměněný mečbol (myslím dvojchyba) a vítězství 7:5 zpovzdálí.

Benjamínci si tak po úvodních čtyřech porážkách připsali 4. vítězství v řadě a vysněná záchrana 2. RTL je nadosah.