Desetiměsíční zápasový půst vyplněný náročnou přípravou uplynul a úvodní zápas krajského přeboru dospělých byl tu. Po několika desetiletích strávených ve 2. a 1. třídě se podařilo navázat na naše předchůdce, kteří v 80. letech na této úrovni úspěšně bojovali.
Prvním soupeřem, o jehož skalp jsme se jali usilovat byli borci z Červeného Kostelce. V posledním vzájemném utkání před dvěma lety nás porazili, a opakování historie jsme nechtěli dopustit. V prosincovém počasí se z počátku na kurty nikomu moc nechtělo, tak jsme lehce protáhli úvodní posezení a s prvními údery počkali až na příjemných +5°C. Většina hráčů se zjevně snažila minimalizovat čas strávený na kurtu a jen tak tak jsem stihl vyčistit trubky a už jsme díky Tomášovi a Karolíně vedli 2:0. Aňďa se v průběhu 2. setu lehce rozdvojila (tělo na kurtu, mysl na volejbale), ale od stavu 3:5 se plně zkoncentrovala a sérií čtyř gemů získala 3. bod. Nejpomaleji se zahříval Bóďa, což už je v jeho věku pochopitelné. Motor se mu podařilo dostat do otáček až za stavu 4:6, 0:2, ale pak získal 12 ze 13 gemů (zpočátku byl možná i trochu nervózní z důležitosti utkání). Pár minut po poledni, již za ostrého svitu sluníčka, proměnil Honza mečbol znamenající jistotu celkového vítězství, které o chvíli později potvrdil dalším bodíkem Petr. Že to půjde všechno až takhle lehce jsme v předzápasových prognózách opravdu neplánovali.
Do čtyřher jsme již nastupovali uvolnění a bez nervů (přesto jsem dal asi dvacet deblů – ještě jednou se Péťo omlouvám). Všechny debly byly vyrovnané (myslím jako zápasy, ne ty moje dvojchyby) a nakonec rozhodovaly koncovky. Tomáš s Honzou zvládli obě, zatímco Denisa s Kájou a já s Petrem jsme prokázali pevnější nervy až v supertiebreaku (bez debla). Odveta se tedy zdařila, i když výsledek 9:0 byl docela krutej. Nic to však nezměnilo na příjemném pozápasovém posezení, ze kterého se nikomu moc nechtělo. To už jsme věděli, že v souběžně hraném zápase béček v Č. Kostelci naopak zvítězili domácí 6:3. Naši hráči se sice v pěti případech dostali do 3. setu, ale jediný bod získala Tereza.
Zrcadlově obrácené výsledky přinesla klání našich babytenistů s TC HK. Na domácích kurtech jsme podlehli 6:0 ale z Hradce si kluci přivezli stejně hodnotné vítězství. Nakonec příjemný a úspěšný den byl zakončen posezením kapitánů vítězných družstev a náležitě fundovaným rozborem sobotního tenisového dění.
Během neděle a pondělí proběhla vzájemná střetnutí našich mládežnických družstev s Trutnovem. Podle očekávání byli soupeři favority, a tak jsi jsou výsledky značně podobné. Starší žáci i dorost podlehli 2:7 a mladší žáci 1:8.
Nedělní odpoledne patřil areál minitenistům. První zápasy si vyzkoušeli Natálka, Klárka, Kačka a Adam (na snímku nefalšovaná radost po vyhraném míči). Sice žádný zápas nevyhráli, ale určitě se budou zlepšovat a do konce sezóny nějaký ten bodík získají.
Fotek z víkendu mám dost, jenom se mi je nějak nedaří dostat do fotogalerie

V sobotu 12. listopadu vygradovala bowlingovým šampionátem společenská část letošní veleúspěšné tenisové sezóny.

Papírová vyrovnanost (pýcha mnou dmula, jak se mi to podařilo poskládat) všech osmi tříčlenných družstev vydržela zhruba půl hodiny. A to ještě jenom díky tomu, že před závěrem úvodních nasazovacích bojů došlo ke kolapsu počítačové sítě. Tím byly veškeré více či méně hodnotné průběžné výsledky vynulovány a začínalo se znovu.

Bez ohledu na tento drobný kolaps si nejlepší výchozí pozici do play-off vykoulel Mišák, podporován Janou a Věrou. Tato dobře šlapající trojka se tímto pasovala do role největších favoritů. V souboji o postup do finále odrazili těsně nepříjemně dotírající Petra s Majkou a Vaškem (nakonec 7. místo). Ve finálové bitvě bohužel pokračoval lehce sestupný trend jejich výkonnosti, ale i s konečným 3. místem zavládla spokojenost.

Velice nenápadně naopak výsledkově stoupala Martinova družina s Míšou a Zdenkem. V nervydrásajícím vyřazovacím souboji s Morim, Alicí a Honzou skončil jejich litý boj remízou a o postupu do finále musela rozhodnout náhlá smrt. Nervozita stoupala, pětkrát byla složena osmička, a pouze Zdendova pevná ruka při závěrečné devítce otevřela cestu do velkého finále. V něm sváděli až do konce vyrovnaný boj o vítězství, jež jim nakonec uniklo jen o 14 kuželek.

Vyrovnanými týmovými výkony se v průběhu všech tří kol prezentovalo Jirkovo družstvo, jemuž kvalitními výkony sekundovala Jana a Míra. No a když ve finále Jirka ustřelil na 186 (zároveň výkon večera), bylo o majitelích zlata jasno. Pro všechny to navíc bylo premiérové vítězství.

Ještě vyrovnanějšími výkony se prezentovalo trio Martin, Martina, Ládínek. Jejich rozdíl mezi nejlepší a nejhorší hrou sice činil obdivuhodných 7 kuželek, avšak při nejlepší vůli to na hodnotnější než 8. místo nestačilo.

Poslední semifinálový souboj mezi sebou svedla družstva oživena bowlingovými panici. Gábina sice měla nějaká čísla nahlášena (88, 62, 86), ale stále se pohybovala mimo koridor (102, 43, 69) a jelikož ani Zdenda s Peterem nebyli na rozhodující zápas v optimální formě, mohl zažít pocit vítězství novic v našem týmu (ještě Martin a já) Honza (dříve Radka). Svými výkony se již nyní v historické tabulce průměrů zařadil do TOP 30 (v konkurenci 51 účastníků) a nám pomohl k celkovému 4. místu.

Za povšimnutí stojí celková stoupající kvalita všech zúčastněných. Jestliže před turnajem činil průměr na jedince 106,9, tak v rámci sobotního večera stoupla hodnota každému na 113,1 a to už je dost slušný.

Tímto byly završeny akce roku 2016 a je otázka, jestli rok 2017 zahájíme 1. smečí nebo Ukončením sezóny?

(foto ze stupňů vítězů nemám k dispozici, tak aspoň pohled na areál z 12.11.2016)

O dvojnásobné zastoupení našeho klubu na stupních vítězů se na Východočeských přeborech zasloužili babytenisté Tomáš Jůdl (bronz) a Martin Holub (stříbro). 

V sobotu 3. září vyvrcholila finálovým turnajem letošní sezóna smíšených babytenisových družstev. Ve výběrovém řízení na pořadatele této akce jsme uspěli (poměr hlasů mi není znám), a tak jsme již od časných ranních hodin, na čím dál tím více přeplňovaném parkovišti organizovali a vítali účastníky.

Systémem dlouhodobé části ve skupinách, přes krajská čtvrtfinále a semifinále se z počátečních 43 týmů probojovala do závěrečných bojů družstva TO TJ Svitavy, Pernštýn Pardubice, T-C DTJ Hradec Králové a poprvé v historii i TK Kvasiny v sestavě s Martinem Holubem, Tomášem Jůdlem, Honzou Noskem, Eliškou Plašilovou a Bárou Ševcovou. Už toto byl pro nás a naše žluťásky úspěch, který jsme pro letošní rok neměli ani v těch nejsmělejších plánech. Rozhodně jsme však v domácím prostředí nechtěli skončit poslední, a tak jsme se snažili připravit děti co nejlépe.

Semifinálovým soupeřem byli kluci z Pardubic. Roli papírových favoritů hravě zvládli (i když to občas měli zbytečně usnadněné) a zvítězili lehce 6:0. Blízko k čestnému bodu měli v deblu Martin s Tomášem. V nádherné bitvě bohužel nevyužili ani jeden ze dvou mečbolů (chyběly snad 3 centimetry), ale dokázali si i nám, že jsou schopni hrát vyrovnané zápasy s těmi nejlepšími. Ve druhém semifinále si hráči Svitav hravě poradili s dětmi z Hradce 6:0 a nekompromisně vykročili za svým cílem.

Zápasy o titul nabídly několika desítkám diváků vyrovnanější zápasy, ale větší kvalita na straně Svitav se projevila. Po vítězství 5:1 získali 1. místo a postup na Mistrovství České republiky.

Domácí i hradečtí fandové v těchto chvílích stále ještě s napětím sledovali protahující se dramatický souboj o 3. místo. Po dvouhrách jsme drželi nadějný smírný stav 2:2 a o něco málo lepší výchozí pozici před rozhodujícími čtyřhrami. Martin po výborném výkonu porazil svého soupeře 6:1, Tomáš v klíčovém utkání otočil stav z 0:3 na 4:3, což jeho protihráč neunesl a zápas skrečoval. Krůček od podobného kousku byla Eliška. Z 0:3 na 4:3, ale tentokrát se soupeři podařilo otočit na 4:6. Honza podlehl 1:6, ale pro eventuální remízu byl každý získaný gem strašně důležitý. Ve čtyřhře jsme vsadili vše na jednu kartu – vysoké vítězství Tomáše a Martina. Jejich hra nebyla tentokrát tak bezchybná (možná nervozita, možná ubývající síly), ale přesto vydřeli vítězství 6:4. V tu chvíli jsme však už měli 3. místo zajištěné díky zcela nečekanému vítězství našich děvčat. Eliška s Bárou bojovaly s nadšením a bez nervů. S takovým výkonem a výsledkem 6:1 jsme nikdo nepočítali. Celkové vítězství 4:2 zajistilo našim dětem 3. místo ve východočeské oblasti a neoficiální 1. místo v Královehradeckém kraji.

A pak už se mohlo slavit. A slavilo se. A za rok si to snad zopakujeme.

Všechny děti i rodiče zaslouží pochvalu, že během prázdnin nelenošili, poctivě trénovali a jezdili na turnaje, za což byli nyní náležitě odměněni. Dále díky všem, kteří pomáhali při organizaci a zajištění této povedené akce.

(foto ve fotogalerii 2016)