Na kurty se vlezle a neodbytně vkradl podzim a na ideální tenisové podmínky letošního léta (i když občas bylo teplo a svítilo sluníčko) už můžeme jenom vzpomínat. Prázdniny jsou každoročně obdobím, které rozděluje tenisty (hlavně mládežnické) na dva tábory. Účastníky toho prvního jsme od soutěží, případně od soustředění, v následujících dvou měsících na kurtech již neviděli (o turnajích ani nemluvě) a ti druzí naštěstí pochopili, že se na dva měsíce opravdu vysadit nedá. Potěšitelný je počet turnajů, kterých se tito naši svěřenci zúčastnili (i s vědomím, že není důležité zvítězit). Přesně to spočítané nemám, ale nad třicet různých akcí jsem se dostal. Převážně v regionálních tenisových destinacích nás reprezentovalo a smysl našemu trenérskému úsilí dalo 14 dětí a také 8 dospělých. Příjemným bonusem je zisk 13 titulů, dvou 2. míst a dvanácti „bronzů“.
Srpnový turnaj mužů O kvasinský půllitr letos proběhl v naprosté pohodě. I při maximálním počtu účastníků (a to ještě chyběl tenisový matador Tomáš Černý, dávající přednost výše posazenému turnaji – v Rokytnici), nebylo třeba i díky absenci vysíračů, řešit žádné ptákoviny. Tříseťáků se urodilo jako šafránu (pouze dva, z toho jedno domácí derby), takže to i přes deštěm způsobenou prodlevu na startu docela odsejpalo. Škoda jen, že se v nedělním semifinále rozplynul sen o ryze kvasinském singlovém finále, které se po rozlosování jevilo vcelku reálně. Ve vlastním finále Bóďa vždy na úvod setů lehce zakolísal, což ho (i nás) nakonec stálo objemnější odměnu, a tak se po vítězství 6:1 6:2 musel spokojit pouze s její šedesátinovou hodnotou.
Následující sobota byla zasvěcena všestranně šikovným členům. Jubilejní desáty ročník míčového šestiboje neoplýval tentokrát kvantitou, však kvalita byla neoddiskutovatelná. Šest smíšených trojic (případně čtveřic) si užívalo celodenní pohodu a předvádělo ty nejroztodivnější kreace při krocení kulatých nesmyslů na antuce, v písku i na umělce. Zvlášť nohejbal nabízel rozsáhlému mediálnímu štábu zajímavé, mnohdy svůdné pózy aktérů (myšleno našich děvčat). Stinnou stránkou celé akce byla ztráta basketbalového míče. Bohužel, vybuchl pouhých 59 hodů před koncem disciplíny a musel být nahrazen modernějším modelem (a že to tam s ním Martinovi padalo – 7 z 9 – to už je na pozvánku do NBA). Hody daly definitivu celkovému pořadí a potvrdily korunovaci týmu kapitánky Báry (+ Martin, Milan, Tomáš). Nejbližším pronásledovatelům (Jana, Tomáš, Honza) se závěr zcela nevydařil (vliv na to mohly mít i průběžné zprávy z Brna, kde Sparta prohrávala). O umístění zbytku startovního pole (na 3. – 5. místě) musela rozhodovat tradiční sedmá disciplína. Její favorité se vyprofilovali již při losování, a ačkoliv počáteční výsledky ve sportovních kláních tomu nenasvědčovaly, nakonec větší počet čárek v bistru katapultoval Mišáka s Kláťou st. a novickou Zuzkou na bednu. Poslední tropická noc letošního roku prodloužila příjemný den (ani závan ze zapomenutých botek dvou nejmenovaných účastníků ani půlnoční, jemně deštivá bouřka ani upřesnění pohlaví Mišákova potomka, ho nemohly pokazit) a vytvořila důstojné podmínky pro rozloučení s létem.

(fotografie ze všech akcí ve fotogalerii)

Posledním míčkem, který bohužel naši mladší žáci Vojta a Tomáš neuhráli, bylo v neděli ukončeno působení (někdy dost tristní, jindy nadějné) všech našich osmi družstev v krajských soutěžích.
V páteční dohrávce se Dvorem Kr. B vykřesala Aňďa s Káťou vítězstvím jiskérku naděje na záchranu st. žactva. V návaznosti na sobotní výsledky však byl plamínek nemilosrdně zadupán a sestup je nevratný.
Dospělácké áčko vyrazilo po okrskách k premiérovému souboji s Lázněmi Bělohrad. V této kategorii jsme na tohoto soupeře ještě nenarazili (pokud mi paměť již neselhává a anály tuto skutečnost nezamlčely), avšak jednotliví hráči pro nás neznámou zdaleka nejsou, a tak bylo jasné, že favority zdaleka nejsme. Výsledek 2:7 tyto prognózy stvrdil. Pochvalu za chytře vedený a vyhraný zápas zaslouží T. Polívka.
Nevídaný zvrat se podařil na domácí antuce hráčům béčka. V souboji s Náchodem prohrávali po singlech 2:4 a porážka se zdála býti nezvratnou. Nasazení deblového specialisty Jirky T. však přineslo v této kritické chvíli napětí až do samotného závěru. Proměněný mečbol za stavu 9:8 v TB 3. setu znamenal dokonalý obrat a vítězství 5:4, o které se velkou měrou zasloužili svými výkony také Bára a Honza.
Podobný kousek se bohužel nepovedl babytenistům. Ty v souboji o Vč. finále čekal nelehký souboj s výběrem Dvora Kr. a blízkého okolí. Snový vstup obstarali Martin a překvapivě Tomáš. Avšak vedení 2:0 v další rundě soupeř dorovnal a do čtyřher šel v lepší pozici. Utkání nakonec skončilo 3:3 a do finále díky lepšímu skóre postoupili domácí.
Porážkami se Dvorem Kr. ukončili sezónu také dorostenci (4:5) a ml. žáci (2:7). Kvalitním výkonem se blýskl Štěpán, což je velmi slibné před začínající turnajovou sezónou jednotlivců. Ať se tedy všem v další části tenisového roku daří a je možno psát o dalších úspěších našich hráčů.

(konečné tabulky soutěží - viz. odkaz soutěže)

Počátek července znamenal pro náš areál hektické období. Na 1. července jsme si v lednu naplánovali oslavy 60 let založení klubu, což obnášelo i určité organizační a pracovní nasazení, zejména v posledních červnových dnech. Navíc počasí moc nepřálo, ale do soboty se podařilo vše připravit. Jediné, co se moc nedalo, byl odhad účastníků akce. Zásoby jsme tedy pro jistotu lehce navýšili a čekali. Určitá nervozita panovala také z avízovaného přechodu studené fronty od severozápadu. Očekávání byla bohužel naplněna několika vydatnými odpoledními přeháňkami, které narušily plánovaný program a zhatily některá zpestření. Přesto snad drtivá většina z 87 účastníků (dopočítáno z fotodokumentace) odcházela spokojena, že se, někdy po letech, někdy po dnech setkala s bývalými i současnými členy a díky bohaté sbírce historických materiálů mohla zavzpomínat na své tenisové působení.

Po lehkém nedělním úklidu se areál postupně začal zaplňovat stany, dětským křikem a vůní kýty, kterou jsme dodatečně tepelně upravovali. Začínalo šestidenní soustředění zaměřené na zvýšení tenisového umu dětí a otestování nervové odolnosti trenérů (celkem nás bylo 9). Do náročného procesu se zapojilo 16 dětí (včetně sádrou ošperkované Báry) a hlavní pomocník přes všechno a provokatér kohokoliv Adam. Již od 3. dne byla na mnohých při ranní chůzi zcela zjevně patrná účinnost Moriho zvyšování fyzické kondice. Na záchod tak možná někteří došli později, ale do budoucna se nárůst svalové hmoty určitě neztratí.

Od soustředění si každoročně slibujeme (marně), že připravíme děti na turnajovou část sezóny, a každoročně následně sledujeme, jak naše snaha, energie a čas jdou do … . Letos nám naše úsilí vracejí alespoň babytenisté (a jejich rodiče), kteří s vervou vtrhli na turnajovou šňůru. A ačkoli výsledky v této kategorii nejsou úplně to nejdůležitější a ani je nelze přeceňovat, přinášejí nám povětšinou radost a dávají smysl našemu snažení. 

A o tom, že snaha plody přináší svědčí úspěch našich členek Radky a Jany a jejich partnerů Honzy a Tomáše. Davídkovi a Viktorce přejeme šťastný život a jejich rodičům hodně úspěchů při výchově.

Do Českého ráje cesta příjemná je, ale to by se nesmělo vstávat ráno v šest. K zápasu 4. kola jsme cestovali do Turnova. Navigace navedla každý ze dvou vozů na jiné sportoviště, ale nakonec se i ta audina trefila. Šachová partie se počala odehrávat již při hlášení sestav do zápisu. Nevím, jestli měli domácí připraveno více konkurenceschopných variant (pravděpodobně na rozdíl od nás ano), ale důležitost utkání jim byla stejně jako nám zřejmá.
První runda probíhala dle předzápasových hospodských prognóz. Turnovská děvčata prokázala svoji tenisovou kvalitu a Karolíně s Andreou nedala žádnou šanci. Kulhajícímu Bóďovi soupeř také moc nevzdoroval, a tak pouze Tomášův zápas nabízel dramatický vývoj. Ve 2. setu byl nucen otáčet nepříznivý stav, který nakonec zlomil na svoji stranu vítězstvím v TB. Předkrm jsme měli za sebou a čekal nás hlavní chod. Petr i Honza se do něho zakousli s chutí a směřovali k vítězstvím v 1. setu. Koncovka jim však nesedla a rázem to vypadalo na celkovou porážku, neboť souběžně hraný debl děvčat již měl svého vítěze. 2. sety jakoby kopírovaly ty předchozí, pouze v obráceném gardu. Hlavně Honza musel stahovat brejk soupeře, na němž byl s přibývajícím časem a sílícím žárem vidět úbytek sil, elánu i humoru. Po dvou hodinách urputných bojů se šlo za stavů 1:1 do finále. Zatímco Honza se trpělivou hrou už vypořádal s kopečkama odpadajícího protivníka a vypotil klíčový 3. bod, Petr v koncovce nestačil na razantní servis a nečitelné údery svého soka.
Za vymodleného stavu 3:4 nás čekala výzva v podobě nutnosti vyhrát oba debly. Nic pro slabé povahy nemající v oblibě jízdu po horské dráze. Tomáš s Honzou nezachytili nástup a najednou to bylo 1:4. Poté zařadili na vyšší stupeň a v „pohodě“ otočili na 7:5 6:1. V tu chvíli jsme měli s Bóďou „pohodových“ 6:3 4:2 a celkové vítězství bylo nadosah. Následné momenty však musely všechny členy našeho týmu dohánět k šílenství. Ruce mi zchromly, nohy zdřevěněly a najednou tu byl TB. V něm jsme byli spíše pod tlakem. Naštěstí většinu z pěti setbolů soupeřů odvracel Bóďa. Za stavu 13:12 v 16.10 hod naservíroval na bekhend soupeře a mohlo se jet slavit, do v té době již juchajícího domácího areálu.
Béčko totiž hostilo tým Sokola Bukovice a po neméně dramatickém průběhu, kdy především zazářila Bára (zářila ještě v době našeho příjezdu) s Terkou (škoda, že už byla doma), za podpory pana Michala (chystal se domů, ale nějak to během soboty nestihl) zvítězilo 5:4. Rozhodující bod vydřeli v závěrečném tříseťáku Mori s Kláťou. Šampaňské teklo proudem a příznivé výsledky přicházely i ze zápasů babytenistů. Ti starší zvítězili opět 6:0 a mladší 5:1. Nepochopitelnou kaňkou tohoto zápasu bylo chování jednoho z hostujících rodičů, který po prohraném utkání zakázal své dceři podat ruku našemu hráči. Nabádání k nesportovnímu chování bohužel nebylo ojedinělým incidentem tohoto váženého pána. Jak říká klasik: „na světě je mnoho havárií, ale nejhorší je srážka s blbcem.“ Nevybavuji si, že bych za léta strávená sledováním a rozhodováním zápasů se s něčím takovým setkal nebo o tom jenom slyšel.
V neděli k nám zavítalo dorostenecké družstvo z Č. Kostelce. Šlo o souboj týmů usilujících o letošní první vítězství. Ač se tedy hrálo o hodně, probíhalo vše v naprosté pohodě. Andrea s Denisou sice stoprocentně bodovaly, ale z kluků zvítězil pouze Matěj. Rozhodnutí tak opět přinesl až 3. set závěrečné čtyřhry, v němž byli Kuba s Matějem o něco jistější, přesnější a šťastnější. Vítězstvím 5:4 tak byl završen poměrně úspěšný víkend, který nezvládli pouze oslabení st. žáci v Č. Kostelci 0:9 a poměrně zbytečně ml. žáci na Dynamu 3:6.
Tak my to s těmi trenéry ještě chvíli zkusíme.