Letošní ročník smíšeného míčového šestiboje byl doprovázen neustálými drobnými nominačními zádrhely, ale nakonec se v sobotu ráno v tolerované akademické půlhodince sešlo 16 borců a 8 borkyň.
Losovací akt vytvořil osm trojic složených zpravidla z muže nejlepšího středního věku s charakteristickým bříškem (typ mazanec), ze svalnatého mladého muže sportovního vzezření (typ vánočka), doplněných o půvabnou a milou dorostenku.
Předpověď počasí nám jednoznačně vyslala na odpoledne varovný signál a tak bylo třeba minimalizovat prodlevy mezi zápasy, což se bohužel vždy nedařilo (ty dospělí jsou kolikrát horší než děti), a tak závěrečné hody na koš již probíhaly za sílícího deště a chladna, což byl po polední třicítce docela velký šok, na který nebyli evidentně všichni připraveni.
Každá vyřazovací disciplína měla jiného (často překvapivého) vítěze, což svědčilo o vyrovnanosti družstev. „Favorité“ to neměli vůbec jednoduché a prokázalo se, že taktika a dobrý los jsou často důležitější, než individuální schopnosti. V tenise tak pouze do útěchy postoupil Bóďa, ve volejbale neuspěl Kláťa (vím, to byly ty prsty) a v nohejbalu Tománek. V něm naopak plně bodoval Petr Tomaščin. Nejlepším střelcem penalt se stal možná překvapivě Petr Brandejs a tak jedinou jistotou zůstává ve stolním tenisu Petr Bečvarovský.
Zatímco jsme se klouzali po antuce a bořili v písku, z kuchyňky se nesla vůně vynikajících bramboráků a dršťkový. Vyvolení jedinci již také od rána udatně bojovali v sedmé disciplíně a dosahovali pozoruhodných výsledků. V popředí se vykrystalizovala zejména skupinka Martin, Martin, Martin, Míra, Michal, Petr a Petr. Jejich úsilí bylo naplněno vyprázdněním prvního sudu ještě před ukončením sportovních bojů.
O celkovém vítězi není stále rozhodnuto. Ihned po vyhlášení „vítězného“, tříčlenného družstva ve složení Míša, Petr, Bóďa, Ivan, Denisa byl všímavým soupeřem podán protest za neoprávněný start dvou hráčů. Verdikt DK není doposud znám, nicméně v těchto případech bývá přísný, ale spravedlivý. (27.8.2011)
foto – viz. fotogalerie

Letošní soustředění mladých kvasinských tenistů proběhlo tradičně v týdnu červencových svátků. Začátek měl navazovat na wimbledonské finále mužů, ale deštivé anglické počasí nám znemožnilo vyzkoušet si hned v praxi, jak je „jednoduché“ to, co předváděl Djokovič s Nadalem. Nástupní den jsme tedy po rozlosování služeb pojali vědomostně vzdělávajícím způsobem při A-Z kvizu, vynikajících řízečkách a koutské dvanáctce. Vytrvalý noční déšť prověřil kvalitu stanů a jedinou radost přinesl snad jen službě kropící, která tak byla pro další den bez práce.
V pondělí ráno jsme se sešli v kompletní hráčské i trenérské sestavě, po roce se přivítali s holkama z Liberce a vrhli se do práce. Bohužel optimistická předpověď vzala za své zhruba po hodině tréninku. Ještě dvakrát jsme se během dopoledne na kurty vrátili a opakovaně zmokli. Neustálé sledování radaru nám na odpoledne dávalo zhruba dvouhodinovou šanci na slušné počasí, což jsme po vysušení hřišť využili. Časté přeháňky umožnily Ivanovi plně se soustředit na vymalování šaten. Jeho loňské propočty spotřeby barvy se ukázaly natolik přesné, že nakonec nezbyla ani kapka.
V úterý nás (hlavně ty, co spali pod širákem) probudilo sluníčko a konečně jsme mohli absolvovat kompletní program podle plánu. Po tenisovém tréninku jsme vyrazili ve dvou skupinách na kola a několik horských prémií prověřilo kondici našich borců, stejně jako odpolední práce s krumpáčem a lopatou při opravě zdevastovaného parkoviště. Po tom všem už byl odpolední trénink pohodovou siestou. Lucka zařadila pro zpestření několik zábavných prvků a jak prohlásil Vojta, „takovej to mohl být hezkej den, nebejt to vedro.“ Na některé z nás ovšem ty nejnáročnější úkoly dne teprve čekaly. Na kurtech při prestižních deblech, u grilu při dabl kýtě i u dabl sudu většina odvedla kvalitní výkony přesahující hranici dne.
Pro středeční dopoledne byla účelově naplánována návštěva čtvrtfinále MČR v tenisu v Ústí n. O. S 26 účastníky jsme tvořili nejpočetnější a nejhlasitější (díky Adámkovi) výpravu. Kromě tenisových zážitků si někteří přivezli zpět i lehké spáleniny. Na odpolední trénink dorazil dle plánu čerstvý člen klubu českých turistů Jarda, a tak jsme se dostali i k nácviku čopíků a pobavili se při líčení jeho nových historek.
Následující den opět proběhl klasický dvoufázový trénink zpestřený pokusem o softbalový match a výjezdem dorostenců na Luisino údolí. Nevysvětlenou záhadou ze strany vedoucího výpravy Michala doposud zůstává, proč zpáteční sjezd trval déle než výšlap na vrchol?
Ani náročný den nikomu nezabránil užít si poslední večer při různých hrách, a tak se páteční budíček několikrát individuálně posouval. Nakonec došlo i na zápasy. Hráči byli rozděleni do několika skupin a za příjemného tenisového počasí odehráli více než 20 kvalitních a zajímavých zápasů. K těm nejlepším patřily určitě souboje Báry s Denisou a Vojty s Morim. Značnou dovednost prokázala v zápasech devítiletá Lidka, která navíc následující den vyhrála turnaj v Ústí.
Přes počáteční problémy s počasím se soustředění snad vydařilo, o čemž svědčí i to, že někteří účastníci si v klubovně nechali některé své věci (např. ponožky, trička …) pravděpodobně už na příští rok. Díky vynikajícímu zásobování od maminek a babiček určitě nikdo nehladověl a tak mají nyní jistě všichni plno síly a energie do letních turnajů. (9.7.2011)

Předposlední srpnový víkend jsme za místy tropických teplot odehráli okresní přebor mužů.

Dvanáctku domácích borců doplnil jako jediný zástupce z ostatních klubů Martin Jelen z Týniště.

Po páteční průtrži byly kurty ještě bahnité. Jejich úprava byla sice dobrým protažením a rozcvičkou, ale hlavně v úvodních zápasech hrozilo nebezpečí úrazu a několikrát došlo k podsmeknutí hráčů. Nejvyrovnanější zápasy dvouhry se odehrály již v prvním kole. Vojta si zopakoval několik dní starý zápas s Milanem D. a i tentokrát zvítězil. Tentokrát to však byl napínavý třísetový boj, kde rozhodla větší Vojtova úderová jistota a Milanovo selhání v několika dobře rozehraných situacích. Další třísetové drama nám nabídli Martin K s Jirkou Š. Do prvního setu Martin vlítnul a neomylně zakončoval ze všech pozic. Vedení 5:1 si „pohlídal“ i přes Jirkovu bojovnost a snahu o zvrat a zvítězil 7:5. Ve 2. setu pokračoval bojovně naladěný a rozjetý Jirka ve svém úsilí a zvítězil 6:3. Do třetího setu si ale přinesl více sil Martin a nakonec do čtvrtfinále postoupil on. Nejlepší letošní zápas sehrál Tomáš H. Los mu přisoudil jediného nekvasinského hráče, což možná zvýšilo Tomášovo úsilí a motivaci o co nejlepší výkon. Porážka 5:7, 4:6 sice znamenala vyřazení, ale předvedená hra potěšila. Škoda jen, že se nepodařilo dotáhnout do konce několik dobře rozehraných gemů a hlavně výhody na 4:1 ve 2. setu.

Čtvrtfinálové zápasy už tak vyrovnané nebyly. Petr Š nad Martinem, Michal Š. nad Jirkou T. i Bóďa nad Vojtou zvítězili poměrně hladce, vždy v jednom setu s kanárem. Podobně se v prvním setu vyvíjel i poslední zápas mezi mnou a M. Jelenem. Za dvacet minut bylo 1:6 a tak jsem si nechal narazit sud s vidinou brzkého konce a řádného doplnění tekutin. Začátek 2. setu však Martin evidentně podcenil a ani mně se nechtělo poslední soutěžní singlový zápas v registrovaných lehce prohrát. Výsledkem bylo vítězství 7:5. To jsem již pravidelně doplňoval přísun plzeňských minerálů a cítil šanci. Ve 3. setu se Martinovi přestalo už úplně dařit, a když jsem v posledním gemu přidal k tradiční dvojchybě hned dvě esa (asi poprvé v životě), bylo po více než dvou hodinách vyhráno.

Nedělní semifinále mezi Péťou a Michalem bylo vyrovnanější, než mnozí z nás čekali. Petr neustále tlačil, ale balónky často končily v autu. Michal se evidentně dobře vyspal a nebýt jeho uspěchanosti v závěru zápasu, mohlo se jít do 3. setu. Petra vítězství 6:4, 7:6 před finálem asi i trochu vyčerpalo a tak za poledního žáru zvítězil odpočinutý Bóďa (do SF jsem proti němu nenastoupil, neboť jsem nesehnal vozík) bez větších problémů 6:1, 6:0. (pozn.: tento zápas jsem neviděl, bo jsem absolvoval rehabilitační kúru na obnovu své tělesné schránky).

Zápasy ve čtyřhře byly od prvního kola vyrovnané a přinášely zajímavé výměny i nečekané vývoje setů. Los svedl k zápasu zajímavě a překvapivě sestavené páry Michal s Petrem K. a Jirka Š. s Petrem B. Ač se zdál být favorit jasný, zejména ve 2. setu byli Jirka s Petrem krůček od vítězství, ale nakonec se jim náskok nepodařilo zúročit. V dalším souboji nastoupili mladí (Vojta s Tomášem) proti Martinovi s Milanem, na jejichž straně bylo přeci jenom více deblových zkušeností a lepší hra na síti.

V SF pak M&M narazili na Jirku T. a Petra Š. a bylo na nich vidět, že si věří na postup do finále. Po vyhraném prvním setu se ale postupně klukům přestávalo dařit, zatímco Jirka s Petrem získávali převahu hlavně díky Péťovýmu zlepšení na volejích. Supertiebreak pak už byl v podstatě jednoznačnou záležitostí. V druhém SF mě s Bóďou potrápili Michal s Petrem. Po výsledku 6:3, 6:4 jsme se všichni shodli, že jsme si zápas užili.

Finále přineslo stejně jako vloni vyrovnaný zápas od prvního míčku. Stav se pravidelně přeléval a byla jenom otázka, jestli prohraje svůj servis Péťa nebo Bóďa, případně, jestli ho náhodou vyhraje Jirka nebo já. Jelikož toto pravidlo bylo porušeno v každém setu pouze jednou, muselo se opět rozhodnout v supertiebreaku. Ze začátku nám kluci ujeli na 4:1, ale potom se z Jirkovi rakety na ty naše přestěhovalo i trochu štěstí a otočili jsme na konečný stav 10:5. Ve svém posledním soutěžním zápase jsem se tak dočkal prvního turnajového vítězství.                   (21.8.2011)

Poslední kolo rozhodovalo o našem setrvání či sestupu hned ve dvou kategoriích. Zatímco u st. žactva byla záchrana opravdu už jen v oblasti teorie, což nakonec potvrdila i porážka s Náchodem B 3:6, u dospělých se jevila (při souhře 4 výsledků od 2. ligy počínaje až po náš zápas s Grubou) vcelku reálně.

Celý týden jsem přemýšlel a konzultoval, jak postavit singly. V pátek večer už jsem měl tu správnou sestavu, kterou jsem v noci změnil ještě na lepší a cestou do Hradce jsem oznámil tu vůbec nejlepší, která se neshodovala se žádnou předcházející variantou.

Po chvilce čekání na vysušení kurtů započaly úvodní dvouhry, které Petr i Michal prohráli ve třech setech. V tu chvíli jsem již podával rezignaci na funkci kapitána. U děvčat jsem ve tři body věřil, což také Míša s Karolínou splnily, ale výkonnost domácích borců na 3. a 4. místě v porovnání s našimi byla velkou neznámou a případné zaváhání by pro nás znamenalo velký problém. Naštěstí Martin a Vojta potvrdili, že jsou ve formě a své protivníky s přehledem převálcovali, čímž oddálili moji rezignaci a přiblížili naše vítězství (a z 25% záchranu). To během chvilky potvrdily holky, které celou sezónu obětavě makaly ve prospěch týmu a získávaly bod za bodem (celkem 16 z 21 možných).

Do deblů jsem šli s tím, že vítězství už je sice naše, ale potřebujeme ještě minimálně jeden bod pro lepší skóre při shodě bodů s VČE HK nebo Novým Městem. Opět se ale potvrdilo, že na této úrovni je čtyřhra naším nejslabším místem. Bilanci dvou vyhraných zápasů ze 14 jsme si ani tentokrát nevylepšili. S Grubou jsme tedy vyhráli 5:4 a rychle jsem začal zjišťovat další pro nás důležité výsledky. Definitivní potvrzení záchrany nám přinesla až zastávka v Třebechovicích, které nám po roce opět pomohli a jejich vítězství 7:2 nad VČE nás posunulo na konečné 6. místo. Na oslavu jsme si dali jedno rychlé pivo a dobře naladěni (Michal sice brumlal, že jsme mohli zůstat na ořezávku) jsme vyrazili na domácí základnu. Nakonec tedy vše dobře dopadlo a k veselé náladě přispělo i zjištění Jirky T., že si v Hradci zapomněl rakety (ještě že jsme nehráli třeba v Chlumci).                             (25.6.2011)