Předposlední srpnový víkend jsme za místy tropických teplot odehráli okresní přebor mužů.
Dvanáctku domácích borců doplnil jako jediný zástupce z ostatních klubů Martin Jelen z Týniště.
Po páteční průtrži byly kurty ještě bahnité. Jejich úprava byla sice dobrým protažením a rozcvičkou, ale hlavně v úvodních zápasech hrozilo nebezpečí úrazu a několikrát došlo k podsmeknutí hráčů. Nejvyrovnanější zápasy dvouhry se odehrály již v prvním kole. Vojta si zopakoval několik dní starý zápas s Milanem D. a i tentokrát zvítězil. Tentokrát to však byl napínavý třísetový boj, kde rozhodla větší Vojtova úderová jistota a Milanovo selhání v několika dobře rozehraných situacích. Další třísetové drama nám nabídli Martin K s Jirkou Š. Do prvního setu Martin vlítnul a neomylně zakončoval ze všech pozic. Vedení 5:1 si „pohlídal“ i přes Jirkovu bojovnost a snahu o zvrat a zvítězil 7:5. Ve 2. setu pokračoval bojovně naladěný a rozjetý Jirka ve svém úsilí a zvítězil 6:3. Do třetího setu si ale přinesl více sil Martin a nakonec do čtvrtfinále postoupil on. Nejlepší letošní zápas sehrál Tomáš H. Los mu přisoudil jediného nekvasinského hráče, což možná zvýšilo Tomášovo úsilí a motivaci o co nejlepší výkon. Porážka 5:7, 4:6 sice znamenala vyřazení, ale předvedená hra potěšila. Škoda jen, že se nepodařilo dotáhnout do konce několik dobře rozehraných gemů a hlavně výhody na 4:1 ve 2. setu.
Čtvrtfinálové zápasy už tak vyrovnané nebyly. Petr Š nad Martinem, Michal Š. nad Jirkou T. i Bóďa nad Vojtou zvítězili poměrně hladce, vždy v jednom setu s kanárem. Podobně se v prvním setu vyvíjel i poslední zápas mezi mnou a M. Jelenem. Za dvacet minut bylo 1:6 a tak jsem si nechal narazit sud s vidinou brzkého konce a řádného doplnění tekutin. Začátek 2. setu však Martin evidentně podcenil a ani mně se nechtělo poslední soutěžní singlový zápas v registrovaných lehce prohrát. Výsledkem bylo vítězství 7:5. To jsem již pravidelně doplňoval přísun plzeňských minerálů a cítil šanci. Ve 3. setu se Martinovi přestalo už úplně dařit, a když jsem v posledním gemu přidal k tradiční dvojchybě hned dvě esa (asi poprvé v životě), bylo po více než dvou hodinách vyhráno.
Nedělní semifinále mezi Péťou a Michalem bylo vyrovnanější, než mnozí z nás čekali. Petr neustále tlačil, ale balónky často končily v autu. Michal se evidentně dobře vyspal a nebýt jeho uspěchanosti v závěru zápasu, mohlo se jít do 3. setu. Petra vítězství 6:4, 7:6 před finálem asi i trochu vyčerpalo a tak za poledního žáru zvítězil odpočinutý Bóďa (do SF jsem proti němu nenastoupil, neboť jsem nesehnal vozík) bez větších problémů 6:1, 6:0. (pozn.: tento zápas jsem neviděl, bo jsem absolvoval rehabilitační kúru na obnovu své tělesné schránky).
Zápasy ve čtyřhře byly od prvního kola vyrovnané a přinášely zajímavé výměny i nečekané vývoje setů. Los svedl k zápasu zajímavě a překvapivě sestavené páry Michal s Petrem K. a Jirka Š. s Petrem B. Ač se zdál být favorit jasný, zejména ve 2. setu byli Jirka s Petrem krůček od vítězství, ale nakonec se jim náskok nepodařilo zúročit. V dalším souboji nastoupili mladí (Vojta s Tomášem) proti Martinovi s Milanem, na jejichž straně bylo přeci jenom více deblových zkušeností a lepší hra na síti.
V SF pak M&M narazili na Jirku T. a Petra Š. a bylo na nich vidět, že si věří na postup do finále. Po vyhraném prvním setu se ale postupně klukům přestávalo dařit, zatímco Jirka s Petrem získávali převahu hlavně díky Péťovýmu zlepšení na volejích. Supertiebreak pak už byl v podstatě jednoznačnou záležitostí. V druhém SF mě s Bóďou potrápili Michal s Petrem. Po výsledku 6:3, 6:4 jsme se všichni shodli, že jsme si zápas užili.
Finále přineslo stejně jako vloni vyrovnaný zápas od prvního míčku. Stav se pravidelně přeléval a byla jenom otázka, jestli prohraje svůj servis Péťa nebo Bóďa, případně, jestli ho náhodou vyhraje Jirka nebo já. Jelikož toto pravidlo bylo porušeno v každém setu pouze jednou, muselo se opět rozhodnout v supertiebreaku. Ze začátku nám kluci ujeli na 4:1, ale potom se z Jirkovi rakety na ty naše přestěhovalo i trochu štěstí a otočili jsme na konečný stav 10:5. Ve svém posledním soutěžním zápase jsem se tak dočkal prvního turnajového vítězství. (21.8.2011)
