Letošní Zakončení sezóny přilákalo do sluncem zalitého areálu 47 hraníchtivých nadšenců a desítku skalních fandů a fanynek. Rekordní porce oficiálních zápasů (72 čtyřher, z toho 45 smíšených, 9 rodinných, 6 dámských a 12 mužských) donutila účastníky k odepření si tradičního sobotního polehávání a až na notorické opozdilce (i když to tentokrát vypadalo, že Mišák na žádné páteční besídce nebyl) si mohli všichni před devátou hodinou připít na zdárný průběh akce.
Na četná přání byly tradiční turnaje mixů a rodičů s dětmi rozšířeny o další kategorie, čímž bylo všem umožněno předvést své umění na dvou frontách a zvýšit tak svoji šanci aspoň na drobný úspěch. Některým však ani dva turnaje nestačily k zisku byť jediného setu, což vede k úvahám o dalším rozšíření a rozprostření do celého víkendu.
Již tak značný počet atraktivních zápasů byl obohacen díky neustále se stupňujícím větrným poryvům o nezapomenutelné pohybové kreace při často marné snaze o zahrání jakéhokoliv úderu. Neuvěřitelným způsobem si s většinou zašpásovalo losování 16 smíšených párů. Ačkoli se ani jedna z devíti manželských dvojic vzájemně nevytáhla, ve skupinách na sebe narážely hlavy rodin téměř pravidelně. Nejkurióznější situace nastala v „déčku,“ kde proti sobě bojovali Petr a Radka, Zdenda a Jana, Martin a Petra. V dalších skupinách na sebe narazili Martin s Věrou, já s Martinou a Jirka s Alicí (oba si navíc vyfasovali stejné protějšky jako vloni). Dle dostupných informací se výsledek vzájemných zápasů do dalšího společného soužití výše jmenovaných prozatím nepromítl. Jelikož však do play off postupovali všichni, mohla být porážka ve skupině i taktickým prvkem pro zachování rodinné pohody ze strany nezvítězivšího.
Díky precizně stanovenému časovému rozpisu (se musím pochválit), pouze občas narušenému nepřizpůsobivými jedinci a jejich dlouhými výměnami (čímž zcela sabotovali úvodní nařízení vedoucí k plynulému průběhu), se podařilo vše odehrát tak, aby finálový zápas mohl vygradovat již za svitu ramp a zvýšeného zájmu obecenstva korzujícího mezi plnými stoly a vyprazdňujícími se sudy (na jejich případném dopití jsme se sešli v nezvykle hojném počtu v neděli odpoledne a jakým to šokem bylo zjištění, že i pivo ze sudu se vypařuje – až z toho jindy žlutý Petr málem zezelenal - po konzumaci grepolimetkovýho birella).
Oblíbenou atrakcí se stalo využití umělé plochy. Tentokrát jsme na ně s Petrem vyměřili pomocí Mišákem zapomenuté papírové pásky hřiště lichoběžníkového tvaru (snad to nikdo ani nepoznal), čímž jsme navýšili počet regulérních kurtů a umožnili odehrát i našim úspěšným minitenistům a jejich rodičům strhující zápasy.
Sezónu jsme tedy důstojným způsobem zakončili (někteří i zapili) a už se pomalu můžeme chystat na tu následující. (fotogalerie bude snad doplňována průběžně, sejde-li se mi nějaký kvalitní a publikovatelný materiál)
(tradicí se již stává, že se na zakončení sezóny dozvídáme informace o plánovaných svatbách, tak jsem zvědav, s čím kdo přijde příští rok?:-))
