Omlouvám se všem dychtivým věrným čtenářům za krátkodobý výpadek, zapříčiněný částečně okurkovou sezónou a hlavně čerpáním dovolené na zotavenou. O tom druhém se však dá silně polemizovat, bo teď sedím rozlámaný jak tabulka čokolády a s výjimkou hlavy (kupodivu) mě bolí celý homo sapiens, což je bezpochyby následek proběhnuvšího turnaje mužů v kombinaci s věkem.

Příprava na vrchol sezóny započala již na přelomu července a srpna krátkodobým kondičním soustředěním, v jehož rámci se sextet členů klubu seznamoval s krásami Znojemska a přilehlé Vysočiny ze sedel kol. Nabírání fyzických sil již 1. den občas bojkotoval Péťa, jenž dle vlastního uvážení zařazoval i prvky cykloturistiky, včetně nové disciplíny – hod kolem do příkopu. Pokleslá morálka téměř celé skupiny a hlavně protáhnuvší se posezení v hospůdce v Mašovicích mě přinutili zkrátit 2. etapu o 15 km a tak původní cíl nebyl zcela splněn.

Z kvasinské základny mi opakovaně přicházely znepokojivé zprávy o chybějících zásobách piva, včetně naléhavých žádostí o pomoc při řešení tohoto palčivého problému. Nezbývalo, než se navrátit, nepříjemnou situaci napravit a věnovat se důkladně přípravám na turnaj.

Stav přihlášek stabilně setrvával na proklatě nízkých číslech, a až páteční odpoledne situaci vylepšilo (navzdory náhlému odhlášení pana Michala) na přijatelných 18 borců. Že se nakonec jednalo o ideální počet, potvrdily již úvodní dvouhry. Ačkoliv jsem po losování apeloval na rychlý průběh, z důvodu avízovaných blížících se podvečerních bouřek, hned úvodní předkolo trvající téměř tři hodiny (2:6, 7:6, 7:6), zablokovalo horní polovinu pavouka. Hoši (Míro, Tomáši) děkujem. Ještě delší maratón se souběžně odehrával na kurtu č.4 mezi Bóďou a O. Mazáčem z Náchoda. Po zahřívacím, více než dvouhodinovém úvodním setu se podařilo zbývající dva trochu urychlit a nakonec po téměř pětihodinovém boji, plném nekonečných výměn, trefených lajn a prasat Bóďa svého soupeře udolal 7:6, 4:6, 6:2. V tu chvíli již bylo jasné, že čtyřhry se nepodaří dotáhnout až před finále, což následně definitivně pohřbili M. Kacetl a P. Rojek (7:6, 6:7, 7:6) a osvěžující déšť. Úvodní kolo deblů se tak rozehrálo se značným zpožděním a přestože byly zápasy poměrně rychlé, bylo nutné využít umělého osvětlení.

Na neděli tak zbyla semi a finálová utkání v obou kategoriích a hlavně obava, aby se stihl turnaj dohrát. Oba semisingly však vytvořily relativně rychlým průběhem určitou časovou rezervu. Zasloužil se o to především M. Kacetl (Pernštýn Pa), jemuž v souboji s Bóďou praskly v úvodu 2. setu výplety obou zbývajících raket zn. Dunlop. S mojí zapůjčenou „trampolínou“ zn. Wilson se vydržel trápit pouze gem a následně utkání skrečoval. Popáté za sebou se tak ve finále představil domácí hráč. Tentokrát mu byl soupeřem čerstvý čtvrtfinalista Pardubické juniorky D. Rabas z LTC Pardubice.

V pravé poledne jsem zasedl k delikatesní knedlíčkové polévce a řízku a sledoval, jak se chlapci pustili do boje. Danova strojová a bezchybná hra byla tentokrát hlavně nad Bóďovi fyzické síly a k obhajobě nepomohlo ani povzbuzování „táto makej“ od Honzíka a Adámka.

Do semifinále debla jsme nastupovali proti dvojici druholigových hráčů (Kacetl, Rabas) s vizí, mít to rychle za sebou a jít na pivo. Nakonec z toho byla dvouhodinová řežba, kterou ve prospěch silně favorizovaných soupeřů rozhodly až v supertiebreaku (11:9) náš promrhaný náskok (5:0) a sporný balónek za stavu 6:7. Hláška jednoho z protihráčů :“V semifinále jsem ti uznal všechny míče cos dal na lajnu“, mě lehce odrovnala (opravdu jsem si naivně myslel, že když se míček dotýká lajny, tak je dobrej) a nakonec jsem naše letošní účinkování zpečetil dvojchybou.

Naši přemožitelé následně ve finále zdolali (také až v supertiebreaku) Tomáše (zrelaxovaného po celodenním pobytu ve stínu lípy) a Honzu z Červeného Kostelce.

Následné posezení dalo příležitost zhodnotit nejen uplynulý víkend, ale provzpomínali jsme se až do minulého tisíciletí a jelikož se sešli somatotypově podobní jedinci, nezbylo, než narazit Michalův sud plzničky, za což mu do Lanžhota úpřímně děkujem.

V poslední letošní hrací víkend krajských soutěží družstev byl z našeho pohledu nejdůležitější souboj ml. žáků s Grubou HK. Situace byla vážná, jelikož počet tří sestupujících týmů z krajského přeboru byl zpečetěn, nikoliv však zoufalá, neboť k záchraně stačilo vyhrát. Tato „maličkost“ byla pravděpodobně příčinou lehké počáteční nervozity některých hráčů i rodičů. S přibývajícím časem a nárůstem bodů se však vše překlopilo do pohodového stavu. Vítězství 8:1 znamenalo definitivní záchranu a posun na konečné 5. místo, čemuž bych před začátkem sezóny moc nevěřil. Závěrečný slavnostní raut prověřil odolnost žaludků, ale zatím žádná újma z přeplácání hlášena nebyla.

Vítězně zakončilo svoji misi také družstvo dorostu. Do Nového Bydžova vyrazilo k přímému souboji o 2. místo krajského přeboru v nejsilnější možné sestavě. Vítězstvím 7:2 nakonec potvrdilo předsezónní ambice na čelní umístění a teď budeme čekat, zda-li se nezjeví nějaká možnost postupu do nejvyšší soutěže.

Mládežnická družstva tedy zakončila svá účinkování vítězně, což se nedá říci o áčku dospělých. Páteční dohrávka s TK Sport i sobotní utkání s Třebechovicemi skončilo totožně 3:6. V těchto zápasech už v podstatě o nic nešlo, a tak se odehrávaly v poklidné atmosféře a bez větších emocí (ani ten Martin Jelenu už není co býval). Porážky nám zajistily 5. místo, čímž jsme se sice v porovnání s loňskem o stupínek vyšvihli výše, ale jinak musíme hodnotit sezónu jako neúspěšnou, hlavně díky všem zraněním, absencím a z toho plynoucím tréninkovým výpadkům.

Bez výpadků však probíhala páteční a sobotní (nedělní) posezení a tentokrát bylo obzvláště co slavit. Míša, Zlata i pan Michal hravě zvládli v průběhu týdne náročné zkoušky, i když ve zcela odlišných sférách a prokázali svoji vědomostní i psychickou zdatnost.

Na závěr něco málo pro novináře a sportovní statistiky: ve všech kategoriích krajských soutěží odehrála letos naše družstva 49 zápasů, z toho 31 vítězných (13x minitenisti).

První červencová dekáda přinesla kvasinským tenisovým příznivcům přehršel zaznamenáníhodných událostí.

Přehled toho nejdůležitějšího započnu hned první prázdninový den, kdy k existenčnímu zápasu o udržení šance na záchranu nastoupili naši Benjamínci proti Libranticím. Tradiční stav 1:1 po singlech nezměnilo ani premiérové nasazení do té doby výhradně deblového specialisty Petra H. do dvouhry. Po loňském ponaučení se letos složení čtyřhry nepodceňuje a tak se vložila důvěra do hlav a rukou již mnohými boji ošlehaného páru Petr K a Petr B.. Sinuisoda jejich hry měla naštěstí správný směr a tak se po setech 6:1, 1:6, 6:1 mohlo slavit důležité vítězství.

To již byl areál obsazen účastníky tradičního tenisového soustředění (kempu), před jejichž zraky jsem byl i já donucen absolvovat a nevypustit náročný třísetový zápas s vítěznou koncovkou. Dorazivší tropy intenzívně vysušovaly nejen kurty, ale i hrdla. Zásoby však jevily se býti dostatečnými i pro následující dny, v nichž probíhala snaha o vydolování tenisového umu z našich nadějí. Snaha zřejmě nebyla marná, bo již v neděli vyrazili minitenisti otestovat aktuální formu na turnaj do Žamberka, z něhož si nakonec udělali vlastní domácí mistrovství. O pořadí na prvních třech místech se podělili Martin Holub před Tomášem Jůdlem a Honzou Noskem, kteří své vrstevníky tenisově převyšovali.

Úmorný, leč vydařený turnaj st. žákyň absolvovala Andrejka v Hradci na VČE. Do finále dvouhry a k celkovému 2. místu prošla bez větších problémů a následně mohla slavit i zisk 1. místa ve čtyřhře.

Pondělní ukončení soustředění (foto 2015 soustředění - bude ještě doplňováno) bylo ideálně načasováno. Jednak se povážlivě tenčily zásoby zlatavého moku a jednak jsme se vyhnuli i panice, kterou by jistě rozpoutala intenzivní bouře, postupující v noci z úterý na středu od Domašína směrem na Lukavici a pak dále na Polsko. Nápor silného větru žel nevydržel řádně připevněný protisluneční altán, jenž opustil své stálé místo před klubovnou a prosvištěl kolem lípy nohama napřed a zastavil se až o plot (foto 2015 během sezóny).

Jelikož nás ve středečním odpoledni čekali dohrávky RTL, nezbývalo než zorganizovat brigádu na zprovoznění kurtů po řádění přírodních živlů. Toto jsme zvládli s časovou rezervou cca 5 minut a Benjamínci tak opět po týdnu mohli vyběhnout k dalšímu existenčnímu utkání, tentokrát s také sestupem ohroženým Č. Meziříčím. Zástupce kapitána (předpokládám, že po dohodě s kapitánem) tentokrát neexperimentoval a vrátil se k osvědčené sestavě pro singly. Obě třísetové řežby určily tradiční výsledek 1:1 (tentokrát ovšem tím, kdo vybojoval důležitý bod byl benjamínek Martin, zatímco Zdenda v posledních šesti gemech lehce odpadl), čímž byl opět dán prostor vedení mužstva pro sestavení ideálního páru. Zpočátku se zvažovala i nominace Kláti, kterýžto by coby žolík jistě čas od času soupeře zaskočil netradičním řešením herní situace, avšak po zralé úvaze mu nakonec byla svěřena funkce lajnovače, jíž se zhostil s přehledem a na výbornou.

Detaily nominačního rozhodování mi bohužel unikaly, neboť jsem se v tu chvíli ploužil na dvorci č. 1 a v koncovce 3. setu snažil o vítězství (nakonec úspěšně). Vyvolenými spasiteli bylo nakonec jmenováno letos stoprocentně úspěšné duo Petr K. + Petr H.. Od počátku jim to na kurtu ladilo (nejen barevně) a celý realizační tým je bouřlivým povzbuzováním hnal za vítězstvím. Našimi borci neotřásl ani prohraný tiebreak 1. setu a po jednoznačně vyhraném 2. setu se opět (jak jinak) šlo do finále. To jsme již oba kurty zalili nočním osvětlením (pozn.: na kurtu č. 1 jsme s Péťou Š. hráli vysoce kvalitní vítězný debl proti Týništi, ovšem bez jakéhokoliv zájmu publika a zcela bez odezvy). Úvod 3. setu měli P+P zcela ve své režii (3:1), leč s blížící se koncovkou se soupeř dostal do těsného vedení (3:4). Závěr byl opět pouze pro silné povahy na hřišti i na tribunách. I zástupce kapitána sledoval proměněný mečbol (myslím dvojchyba) a vítězství 7:5 zpovzdálí.

Benjamínci si tak po úvodních čtyřech porážkách připsali 4. vítězství v řadě a vysněná záchrana 2. RTL je nadosah.

Největším tahákem víkendových tenisových událostí bylo bezesporu pořádání minitenisového semifinále čtyř nejlepších družstev Královéhradecka. V sychravém nedělním dopoledni (co bychom chtěli od 1. letního dne) se sjeli do areálu výpravy z České Skalice, Dvora Králového a TC Hradec Králové, aby společně s našimi borci bojovali o dvě postupová místa do východočeského finále.

Hned úvodní zápas s Českou Skalicí nabídl infarktovou koncovku 3. setu, ve které již lehce nalomený Martin Holub prohrával 4:9. V obrat už asi nikdo nevěřil, ale šňůrou 6 míčků za sebou nastartoval Marťas celý tým za vytouženým cílem. I další zápasy nabídly dramatické koncovky, avšak pevnější nervy našich špuntů pomohly nakonec překonat soupeře poměrně snadno 6:2.

Další překážkou a klíčovým momentem celé dosavadní sezóny bylo utkání s TC Hradec Králové. Během jara dokázali kluci (chtělo by to oživit děvčetem, ale návrh byl hráčskou asociací zamítnut) tohoto protivníka již dvakrát porazit, ale tento souboj byl jednoznačně nejdůležitější. Soupeř se ani netajil svými tréninkovými metodami, při kterých se děti snaží trefit terč s namalovaným holubem. Leč neúspěšně. Marťas opět řádil a další důležité body přidali Mára Stiblík a Honza Nosek. Již po šesti zápasech bylo rozhodnuto, když jsme vedli 5:1. Do hry se pak zapojili i náhradníci Honzík Petrů a Matěj Šeda a celý tým tak mohl slavit postup do finále.

Na šáňo však byl ještě čas, jelikož „modrásky“, hrající ve speciální limitované sadě dresů čekal ještě souboj se Dvorem Králové o postup z relativně výhodnější 1. pozice. Hned úvodní utkání mezi Marťasem a letos v soutěžních zápasech doposud neporaženou dvojnásobnou oblastní přebornicí Barborou Bartošovou byl jednoznačným vrcholem nedělního dne. Oba hráči se tahali v dlouhých výměnách o každý míček a roztleskávali početné publikum hrou na hranici možností a leckdy i chápání. Ve třetím letošním vzájemném duelu byl Martin přeci jenom o kousek soustředěnější a odvážnější při zakončení, což mu přineslo zaslouženou výhru. Další bod přidal Mára a důležitý set vybojoval Honza, čímž získali kluci výhodnější pozici před odvetami. Do nich kouč Bóďa opět povolal náhradníky, a tak bylo jasné, že rozhodující souboj svede Tomáš Jůdl. Ten byl po celonočním přesunu z Itálie již značně unavený, občas to vypadalo, že mezi výměnami usne, ale rozhodující bod nakonec vydoloval.

Poté už mohly vypuknout oslavy naplno. Špunty létaly nad kaštany a špuntící se pustili do zaslouženého rautu. Jedinými problémy tohoto úspěšného dne, podpořeného vítězstvím mladších žáků ve Dvoře Králové a dorostu (doma se Dvorem Kr.) se stalo brzké vyschnutí sudu (v poslední době již poněkolikáté) a frackovité vystupování „sympatické“ dorostenky ze Dvora (jako každoročně).

Minitenistům a trenérům (i těm co se váleli v době utkání na pláži) patří velká gratulace a 5. září budeme držet palce.

(foto ve fotogalerii 2015 semifinále mini)