Tvrdá konkurence

Společenskou událostí nejvyššího významu se o předposlední srpnové sobotě stal 8. ročník oddílového šestiboje smíšených trojic. Splnění náročných nominačních kritérií umožnilo 16 mužům a 10 dorostenkám proniknout do závěrečné, hvězdnými jmény nabité sestavy. Bohužel došlo na poslední chvíli ke dvěma omluveným absencím na postu kapitánek, ale i přesto se losovacího aktu zúčastnil ideální počet 24 účastníků. Ačkoliv z matematického pohledu hrozila značná pravděpodobnost, že se v jednotlivých družstvech sejdou manželské, či rodinné dvojice (nebo dokonce trojice), což pravidla striktně zakazují, nakonec k mému úžasu tato situace vůbec nenastala (doposavad nechápu, jak to holky mohly napoprvé takhle šikovně nalosovat). Naopak se podařilo spárovat několik týmů téměř identických s minulým rokem. Slunečné počasí a občasný, od jihozápadu vanoucí mírný větřík společně s delikatesními pochutinami a nápoji všeho druhu podpořily pohodový den. Hned úvodní tenisová disciplína prověřila taktickou vyspělost a herní kvalitu. Zde bylo zásadní úspěšně se vypořádat s tzv. ..dkami v podání pana magistra, či výškovou (Honza, Peter) a úderovou (Míša) převahou vítězného družstva (posledně tři jmenovaní). Nemilosrdně se letos k účastníkům zachoval bíčvolejbal. Těžký písek brzdil snahu o rychlejší pohyb a až příliš pozdě jsem si uvědomil, že síť byla zajisté moc vysoko, což zcela zásadně degradovalo uplatnění naší blokařky Věry (153 cm). Snad jenom ze sympatií k vítězům (Bára, Kláťa, Samec) jsem tuto disciplínu, kde se nám příliš nedařilo neanuloval. Nohejbal potvrdil pozitivní trend posledních let a to stále stoupající kvalitu smečařek, o čemž se přesvědčilo i naše družstvo, kterému zasadila při mečbolu nekompromisní zakončení Jana. Pro jistotu se musím ještě poradit s odborníky přes pravidla, jestli je povoleno přesáhnout ženskými vnady přes sako. V pinčesu skončilo několikaleté kralování Pjotřka a neprosadil se ani Kláťa s korbelem, což uvolnilo cestu nám mladým, perspektivním (vždyť dohromady nám bylo necelých 140 let). Při penaltách se již občas projevovala jistá únava a problémem bylo nejen dát gól, ale aspoň trefit zařízení, čímž nechci snižovat excelentní zákroky některých gólmanů (viz. fotogalerie). Ve finále tak stačilo k vítězství trojice Petra, Tomáš, Honza jedno ukopnutí se pana magistra a můj nekoordinovaný pád opačným směrem. Hod na koš byl loterií jako vždy. Drtivá většina jedinců si nedokázala poradit s mírným vychýlením koše od osy x (a možná i y) a toto do svých hodů zakomponovat. Ti, kteří po celodenních bojích byli harmonicky vychýleni stejným směrem tento handicap hravě eliminovali a proto naše družstvo (pan Michal, Věra a já) slavilo další překvapivé, leč přesvědčivé dílčí vítězství v disciplíně. Náš impozantní finiš přišel bohužel pozdě a tak se celkovými vítězi stalo favorizované trio Míša, Peter a Honza. O 2. místě rozhodla při shodném počtu bodů doplňková disciplína, v níž jsme své rivaly přepili. Díky menšímu počtu piv tak skončili na bedně pod námi Petra, pan magistr a Tomáš. Slavnostní vyhlášení ukončilo sportovněspolečenskou a odstartovalo společenskosportovní část akce. Ti, kteří neměli pohybu za celý den dost neodolali možnosti dále soupeřit za umělého osvětlení, proběhli i nějaké ty cyklistické závody a stále přibývali čárky na kontech lídrů 7. disciplíny. Během večera dorazili i naši repre z turnaje v Červeném Kostelci. Jura byl ihned zneužit ke společné fotografii celkově 5. družstva, kde nahradil silně unaveného a vyhlášení se nezúčastnivšího Tóbu. Bóďa naopak doplnil tekutiny a vypletl si vítěznou raketu pro nedělní semifinále i finále. Zhruba v jednu hodinu jsme se (jak bývá poslední dobou zvykem) podělili s Péťou Holubovým o zabezpečení areálu (na Mišáka už se spolehnout nedá) a tím celý galaden ukončili.

DSC07799.JPG

Turnaj mužů

Omlouvám se všem dychtivým věrným čtenářům za krátkodobý výpadek, zapříčiněný částečně okurkovou sezónou a hlavně čerpáním dovolené na zotavenou. O tom druhém se však dá silně polemizovat, bo teď sedím rozlámaný jak tabulka čokolády a s výjimkou hlavy (kupodivu) mě bolí celý homo sapiens, což je bezpochyby následek proběhnuvšího turnaje mužů v kombinaci s věkem.

Příprava na vrchol sezóny započala již na přelomu července a srpna krátkodobým kondičním soustředěním, v jehož rámci se sextet členů klubu seznamoval s krásami Znojemska a přilehlé Vysočiny ze sedel kol. Nabírání fyzických sil již 1. den občas bojkotoval Péťa, jenž dle vlastního uvážení zařazoval i prvky cykloturistiky, včetně nové disciplíny – hod kolem do příkopu. Pokleslá morálka téměř celé skupiny a hlavně protáhnuvší se posezení v hospůdce v Mašovicích mě přinutili zkrátit 2. etapu o 15 km a tak původní cíl nebyl zcela splněn.

Z kvasinské základny mi opakovaně přicházely znepokojivé zprávy o chybějících zásobách piva, včetně naléhavých žádostí o pomoc při řešení tohoto palčivého problému. Nezbývalo, než se navrátit, nepříjemnou situaci napravit a věnovat se důkladně přípravám na turnaj.

Stav přihlášek stabilně setrvával na proklatě nízkých číslech, a až páteční odpoledne situaci vylepšilo (navzdory náhlému odhlášení pana Michala) na přijatelných 18 borců. Že se nakonec jednalo o ideální počet, potvrdily již úvodní dvouhry. Ačkoliv jsem po losování apeloval na rychlý průběh, z důvodu avízovaných blížících se podvečerních bouřek, hned úvodní předkolo trvající téměř tři hodiny (2:6, 7:6, 7:6), zablokovalo horní polovinu pavouka. Hoši (Míro, Tomáši) děkujem. Ještě delší maratón se souběžně odehrával na kurtu č.4 mezi Bóďou a O. Mazáčem z Náchoda. Po zahřívacím, více než dvouhodinovém úvodním setu se podařilo zbývající dva trochu urychlit a nakonec po téměř pětihodinovém boji, plném nekonečných výměn, trefených lajn a prasat Bóďa svého soupeře udolal 7:6, 4:6, 6:2. V tu chvíli již bylo jasné, že čtyřhry se nepodaří dotáhnout až před finále, což následně definitivně pohřbili M. Kacetl a P. Rojek (7:6, 6:7, 7:6) a osvěžující déšť. Úvodní kolo deblů se tak rozehrálo se značným zpožděním a přestože byly zápasy poměrně rychlé, bylo nutné využít umělého osvětlení.

Na neděli tak zbyla semi a finálová utkání v obou kategoriích a hlavně obava, aby se stihl turnaj dohrát. Oba semisingly však vytvořily relativně rychlým průběhem určitou časovou rezervu. Zasloužil se o to především M. Kacetl (Pernštýn Pa), jemuž v souboji s Bóďou praskly v úvodu 2. setu výplety obou zbývajících raket zn. Dunlop. S mojí zapůjčenou „trampolínou“ zn. Wilson se vydržel trápit pouze gem a následně utkání skrečoval. Popáté za sebou se tak ve finále představil domácí hráč. Tentokrát mu byl soupeřem čerstvý čtvrtfinalista Pardubické juniorky D. Rabas z LTC Pardubice.

V pravé poledne jsem zasedl k delikatesní knedlíčkové polévce a řízku a sledoval, jak se chlapci pustili do boje. Danova strojová a bezchybná hra byla tentokrát hlavně nad Bóďovi fyzické síly a k obhajobě nepomohlo ani povzbuzování „táto makej“ od Honzíka a Adámka.

Do semifinále debla jsme nastupovali proti dvojici druholigových hráčů (Kacetl, Rabas) s vizí, mít to rychle za sebou a jít na pivo. Nakonec z toho byla dvouhodinová řežba, kterou ve prospěch silně favorizovaných soupeřů rozhodly až v supertiebreaku (11:9) náš promrhaný náskok (5:0) a sporný balónek za stavu 6:7. Hláška jednoho z protihráčů :“V semifinále jsem ti uznal všechny míče cos dal na lajnu“, mě lehce odrovnala (opravdu jsem si naivně myslel, že když se míček dotýká lajny, tak je dobrej) a nakonec jsem naše letošní účinkování zpečetil dvojchybou.

Naši přemožitelé následně ve finále zdolali (také až v supertiebreaku) Tomáše (zrelaxovaného po celodenním pobytu ve stínu lípy) a Honzu z Červeného Kostelce.

Následné posezení dalo příležitost zhodnotit nejen uplynulý víkend, ale provzpomínali jsme se až do minulého tisíciletí a jelikož se sešli somatotypově podobní jedinci, nezbylo, než narazit Michalův sud plzničky, za což mu do Lanžhota úpřímně děkujem.

Kopie_-_DSC07636.JPG

Bilancování

V poslední letošní hrací víkend krajských soutěží družstev byl z našeho pohledu nejdůležitější souboj ml. žáků s Grubou HK. Situace byla vážná, jelikož počet tří sestupujících týmů z krajského přeboru byl zpečetěn, nikoliv však zoufalá, neboť k záchraně stačilo vyhrát. Tato „maličkost“ byla pravděpodobně příčinou lehké počáteční nervozity některých hráčů i rodičů. S přibývajícím časem a nárůstem bodů se však vše překlopilo do pohodového stavu. Vítězství 8:1 znamenalo definitivní záchranu a posun na konečné 5. místo, čemuž bych před začátkem sezóny moc nevěřil. Závěrečný slavnostní raut prověřil odolnost žaludků, ale zatím žádná újma z přeplácání hlášena nebyla.

Vítězně zakončilo svoji misi také družstvo dorostu. Do Nového Bydžova vyrazilo k přímému souboji o 2. místo krajského přeboru v nejsilnější možné sestavě. Vítězstvím 7:2 nakonec potvrdilo předsezónní ambice na čelní umístění a teď budeme čekat, zda-li se nezjeví nějaká možnost postupu do nejvyšší soutěže.

Mládežnická družstva tedy zakončila svá účinkování vítězně, což se nedá říci o áčku dospělých. Páteční dohrávka s TK Sport i sobotní utkání s Třebechovicemi skončilo totožně 3:6. V těchto zápasech už v podstatě o nic nešlo, a tak se odehrávaly v poklidné atmosféře a bez větších emocí (ani ten Martin Jelenu už není co býval). Porážky nám zajistily 5. místo, čímž jsme se sice v porovnání s loňskem o stupínek vyšvihli výše, ale jinak musíme hodnotit sezónu jako neúspěšnou, hlavně díky všem zraněním, absencím a z toho plynoucím tréninkovým výpadkům.

Bez výpadků však probíhala páteční a sobotní (nedělní) posezení a tentokrát bylo obzvláště co slavit. Míša, Zlata i pan Michal hravě zvládli v průběhu týdne náročné zkoušky, i když ve zcela odlišných sférách a prokázali svoji vědomostní i psychickou zdatnost.

Na závěr něco málo pro novináře a sportovní statistiky: ve všech kategoriích krajských soutěží odehrála letos naše družstva 49 zápasů, z toho 31 vítězných (13x minitenisti).

 

DSC07020.jpg

Prázdninové triumfy

První červencová dekáda přinesla kvasinským tenisovým příznivcům přehršel zaznamenáníhodných událostí.

Přehled toho nejdůležitějšího započnu hned první prázdninový den, kdy k existenčnímu zápasu o udržení šance na záchranu nastoupili naši Benjamínci proti Libranticím. Tradiční stav 1:1 po singlech nezměnilo ani premiérové nasazení do té doby výhradně deblového specialisty Petra H. do dvouhry. Po loňském ponaučení se letos složení čtyřhry nepodceňuje a tak se vložila důvěra do hlav a rukou již mnohými boji ošlehaného páru Petr K a Petr B.. Sinuisoda jejich hry měla naštěstí správný směr a tak se po setech 6:1, 1:6, 6:1 mohlo slavit důležité vítězství.

To již byl areál obsazen účastníky tradičního tenisového soustředění (kempu), před jejichž zraky jsem byl i já donucen absolvovat a nevypustit náročný třísetový zápas s vítěznou koncovkou. Dorazivší tropy intenzívně vysušovaly nejen kurty, ale i hrdla. Zásoby však jevily se býti dostatečnými i pro následující dny, v nichž probíhala snaha o vydolování tenisového umu z našich nadějí. Snaha zřejmě nebyla marná, bo již v neděli vyrazili minitenisti otestovat aktuální formu na turnaj do Žamberka, z něhož si nakonec udělali vlastní domácí mistrovství. O pořadí na prvních třech místech se podělili Martin Holub před Tomášem Jůdlem a Honzou Noskem, kteří své vrstevníky tenisově převyšovali.

Úmorný, leč vydařený turnaj st. žákyň absolvovala Andrejka v Hradci na VČE. Do finále dvouhry a k celkovému 2. místu prošla bez větších problémů a následně mohla slavit i zisk 1. místa ve čtyřhře.

Pondělní ukončení soustředění (foto 2015 soustředění - bude ještě doplňováno) bylo ideálně načasováno. Jednak se povážlivě tenčily zásoby zlatavého moku a jednak jsme se vyhnuli i panice, kterou by jistě rozpoutala intenzivní bouře, postupující v noci z úterý na středu od Domašína směrem na Lukavici a pak dále na Polsko. Nápor silného větru žel nevydržel řádně připevněný protisluneční altán, jenž opustil své stálé místo před klubovnou a prosvištěl kolem lípy nohama napřed a zastavil se až o plot (foto 2015 během sezóny).

Jelikož nás ve středečním odpoledni čekali dohrávky RTL, nezbývalo než zorganizovat brigádu na zprovoznění kurtů po řádění přírodních živlů. Toto jsme zvládli s časovou rezervou cca 5 minut a Benjamínci tak opět po týdnu mohli vyběhnout k dalšímu existenčnímu utkání, tentokrát s také sestupem ohroženým Č. Meziříčím. Zástupce kapitána (předpokládám, že po dohodě s kapitánem) tentokrát neexperimentoval a vrátil se k osvědčené sestavě pro singly. Obě třísetové řežby určily tradiční výsledek 1:1 (tentokrát ovšem tím, kdo vybojoval důležitý bod byl benjamínek Martin, zatímco Zdenda v posledních šesti gemech lehce odpadl), čímž byl opět dán prostor vedení mužstva pro sestavení ideálního páru. Zpočátku se zvažovala i nominace Kláti, kterýžto by coby žolík jistě čas od času soupeře zaskočil netradičním řešením herní situace, avšak po zralé úvaze mu nakonec byla svěřena funkce lajnovače, jíž se zhostil s přehledem a na výbornou.

Detaily nominačního rozhodování mi bohužel unikaly, neboť jsem se v tu chvíli ploužil na dvorci č. 1 a v koncovce 3. setu snažil o vítězství (nakonec úspěšně). Vyvolenými spasiteli bylo nakonec jmenováno letos stoprocentně úspěšné duo Petr K. + Petr H.. Od počátku jim to na kurtu ladilo (nejen barevně) a celý realizační tým je bouřlivým povzbuzováním hnal za vítězstvím. Našimi borci neotřásl ani prohraný tiebreak 1. setu a po jednoznačně vyhraném 2. setu se opět (jak jinak) šlo do finále. To jsme již oba kurty zalili nočním osvětlením (pozn.: na kurtu č. 1 jsme s Péťou Š. hráli vysoce kvalitní vítězný debl proti Týništi, ovšem bez jakéhokoliv zájmu publika a zcela bez odezvy). Úvod 3. setu měli P+P zcela ve své režii (3:1), leč s blížící se koncovkou se soupeř dostal do těsného vedení (3:4). Závěr byl opět pouze pro silné povahy na hřišti i na tribunách. I zástupce kapitána sledoval proměněný mečbol (myslím dvojchyba) a vítězství 7:5 zpovzdálí.

Benjamínci si tak po úvodních čtyřech porážkách připsali 4. vítězství v řadě a vysněná záchrana 2. RTL je nadosah.

DSC07246.jpg

Mini ve finále

 

Největším tahákem víkendových tenisových událostí bylo bezesporu pořádání minitenisového semifinále čtyř nejlepších družstev Královéhradecka. V sychravém nedělním dopoledni (co bychom chtěli od 1. letního dne) se sjeli do areálu výpravy z České Skalice, Dvora Králového a TC Hradec Králové, aby společně s našimi borci bojovali o dvě postupová místa do východočeského finále.

Hned úvodní zápas s Českou Skalicí nabídl infarktovou koncovku 3. setu, ve které již lehce nalomený Martin Holub prohrával 4:9. V obrat už asi nikdo nevěřil, ale šňůrou 6 míčků za sebou nastartoval Marťas celý tým za vytouženým cílem. I další zápasy nabídly dramatické koncovky, avšak pevnější nervy našich špuntů pomohly nakonec překonat soupeře poměrně snadno 6:2.

Další překážkou a klíčovým momentem celé dosavadní sezóny bylo utkání s TC Hradec Králové. Během jara dokázali kluci (chtělo by to oživit děvčetem, ale návrh byl hráčskou asociací zamítnut) tohoto protivníka již dvakrát porazit, ale tento souboj byl jednoznačně nejdůležitější. Soupeř se ani netajil svými tréninkovými metodami, při kterých se děti snaží trefit terč s namalovaným holubem. Leč neúspěšně. Marťas opět řádil a další důležité body přidali Mára Stiblík a Honza Nosek. Již po šesti zápasech bylo rozhodnuto, když jsme vedli 5:1. Do hry se pak zapojili i náhradníci Honzík Petrů a Matěj Šeda a celý tým tak mohl slavit postup do finále.

Na šáňo však byl ještě čas, jelikož „modrásky“, hrající ve speciální limitované sadě dresů čekal ještě souboj se Dvorem Králové o postup z relativně výhodnější 1. pozice. Hned úvodní utkání mezi Marťasem a letos v soutěžních zápasech doposud neporaženou dvojnásobnou oblastní přebornicí Barborou Bartošovou byl jednoznačným vrcholem nedělního dne. Oba hráči se tahali v dlouhých výměnách o každý míček a roztleskávali početné publikum hrou na hranici možností a leckdy i chápání. Ve třetím letošním vzájemném duelu byl Martin přeci jenom o kousek soustředěnější a odvážnější při zakončení, což mu přineslo zaslouženou výhru. Další bod přidal Mára a důležitý set vybojoval Honza, čímž získali kluci výhodnější pozici před odvetami. Do nich kouč Bóďa opět povolal náhradníky, a tak bylo jasné, že rozhodující souboj svede Tomáš Jůdl. Ten byl po celonočním přesunu z Itálie již značně unavený, občas to vypadalo, že mezi výměnami usne, ale rozhodující bod nakonec vydoloval.

Poté už mohly vypuknout oslavy naplno. Špunty létaly nad kaštany a špuntící se pustili do zaslouženého rautu. Jedinými problémy tohoto úspěšného dne, podpořeného vítězstvím mladších žáků ve Dvoře Králové a dorostu (doma se Dvorem Kr.) se stalo brzké vyschnutí sudu (v poslední době již poněkolikáté) a frackovité vystupování „sympatické“ dorostenky ze Dvora (jako každoročně).

Minitenistům a trenérům (i těm co se váleli v době utkání na pláži) patří velká gratulace a 5. září budeme držet palce.

(foto ve fotogalerii 2015 semifinále mini)

DSC07086.JPG

KvaTeTiKa informuje

 

23.4. od pondělí 24. dubna budou probíhat tréninky dle rozpisu

23.4. zápas st. žactva Kvasiny - Trutnov je přeložen na pondělí 1. května od 13 hod

26.3. Minitenisový turnaj v Letohradě vyhrál Matěj Florián. Ve všech šesti zápasech zvítězil 2:0 na sety.

26. 3. Martin Holub zakončil halovou sezónu celkovým vítězstvím na turnaji babytenistů v Žamberku.

19.3. Postupem do finále na babytenisovém turnaji ve Svitavách a ziskem 2. místa rozšířil M. Holub svoji sbírku medailí. Na mužském turnaji na pardubické Tesle vybojoval T. Polívka deblový bronz.

26.2. První dorostenecký titul v kariéře získala Andrea Tobišková. Se spoluhráčkou M. Kunitsyna triumfovaly ve čtyřhře na turnaji v Pardubicích.

4.2.  Na oblastních přeborech babytenistů zaznamenali velký úspěch naši hráči. Martin Holub získal stříbro za 2. místo a Tomáš Jůdl bronz za 3. - 4. místo. Našim borcům gratulujeme.  

28.1. Martin Holub vybojoval celkové vítězství na kvalitně obsazeném babytenisovém turnaji na TC HK

8.1. Na turnaji st. žákyň v Chocni získala A. Tobišková 2. místo ve dvouhře. T. Polívka vybojoval mezi muži čtvrfinále dvouhry i čtyřhry na TC HK.